1. kapitola Víly

15. září 2013 v 19:45 | Neimã |  Víly

Další kapitola víl. Těšte se a komentujte!




Daniel se probudil. Do jeho světle modrého pokoje už pronikaly první paprsky slunce. Stále ale bylo šero, už se to nezmění. Už to je osmdesát let, co zmizel jasný svit slunce a všechno uvadlo.
Daniel se oblékl a pak sešel dolů.
"Čau tati!" řekl a jeho otec vzhlédl od novin.
Byl sám, protože jejich matka někam zmizela před 80-ti lety. Byla to napůl víla a tím pádem nestárla.
"Dobré ráno, Danieli." řekne pochmurně a zase se začte.
Daniel si vezme včerejší večeři a dá si jí na stůl. začne jíst, když v tom někdo zazvoní. Daniel jde otevřít.
Přede dveřmi stojí jeho děda a ten říká: (Chceš mentosku? :-D Ne, dělám si srandu.) A ten říká: "Johne, vezmu dnes Daniela k sobě."
John jenom přikývne a tak Daniel nechá snídani snídaní a jde s dědou přes půlku lesa do města.
K dědovi se vždycky těšil, protože mu vyprávěl, co se stalo, když byl dítě.
@@@
Když konečně dojdou do města a zahnou za poslední zatáčku, tak spatří, že dům vedle dědova je pokrytý černými sazemi.
Přijdou k policejnímu autu a Daniel se zeptá: "Co se tu stalo?"
Děda odpoví: "Výbuch, výbuch u Mikelsonů."
Daniel to nechá být a vydá se do dědova domu. Děda se tam ještě hodně dlouhou chvíli vybavuje a tak si Daniel vezme jednu z fantasy knih, které tam děda skladoval a začte se.
Nevnímá čas a tak, když vejde děda dovnitř, tak ani nezvedne hlavu od knihy.
Děda si sedne do křesla a pak řekne Danielovi: "Jsi tu ještě?"
Daniel zatřepe hlavou a až potom odpoví: "Jistěže. Co dneska budeš vyprávět?"
"Budu vyprávět o tom, jak zmizely víly."
To už Daniel slyšel stokrát, že by to mohl vyprávět i sám, ale Dědu se dobře poslouchalo a tak zavýskl a Děda hned začal: "Bylo nebylo se jednoho dne spustila veliká bouřka. Téhdy ještě před hodinou bylo slunce a víly pomáhaly růst květinám a semenům. Když ale přišla bouřka, víly nechaly své práce a letěly se schovat. Bohužel.. nestihly to a když bouřka ustala, zmizely. Nikdo neví kam, ani jak, ale prostě... zmizely." neříká se mu to snadno, ale pokračuje:
"Poté už nikdo nikdy neviděl ani víly, ani slunce a ani zeleninu. Vypukly války a ty stále ještě pokračují. Tanky jsou moc nákladné a pušky také, tak se lidé vrátili k Lukům, šípům a mečům."
Děda skončí své vyprávění povzdechem.
"už je moc pozdě, měl bys jít spát!" pak vyjde do schodů a jde do své ložnice. Daniel jde do své ložnice, kterou tu má vypůjčenou a tam si lehne na postel, po chvíli usne.
Děda ale místo spaní otevře mahagonovou truhlu a vyndá zní meč obalený v plátně.
Tasí a ve světle svíčky se zaleskne ocel.
"Daniel brzo zaujme místo hledače. Bude tě potřebovat." mluví děda k meči a pak ho zase schová zpět do plátna. Vytáhne z truhly ještě luk a toulec s černými šípy. Pak přejde k Danielovi třaslavým krokem a položí tyto zbraně na stůl. Pak jen stěží odejde do svého pokoje a když usíná, cítí, že další den už nespatří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Nemesis | E-mail | Web | 16. září 2013 v 17:21 | Reagovat

Moc fajný.. nevěděla jsem že Landa je nějaký hledač;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama