2. kapitola Dračí pohromy

28. září 2013 v 0:00 | Neimã |  Dračí pohroma

Možná jste se dočkali!



Dojdu domů a ihned začnu do vaku dávat to potřebné... jídlo, meč, toulec si přehodím přes záda a luk vezmu do ruky, nestíhám ani pozdravit mamku, když si beru malý medailonek s keltským křížem na krk a utíkám ze dveří zase k hradu císaře, ani nestačím uvěřit, že než jsem došla domů, skoro uběhla půlhodina!
...
Doběhnu ke hradu těsně před smluveným časem, ostatní už na mně čekají u stájí, kde stojí tři koně. Jeden černý a pak dva hnědí.
Vezmu si toho černého a s pomocí se vyhoupnu do sedla, na koni jsem ještě nikdy nejela, ale ostatním to moc velké potíže nedělá.
Musíme práv najít draky a tak kývnu na ostatní a všichni naráz pobídneme koně do běhu.
V sedle to se mnou všude hází, div že nevypadnu.
Opustíme město a míříme k tajemným černým horám, kde by se podle císaře měli schovávat draci.
Můj kůň přeskočí kládu a já spadnu. A protože jedu jako poslední, nikdo si nevšimne, že nejedu za nimi.
Zůstanu sama s bolavými zády v temném lese. No nic! nějak se tam dostat budu muset. pomyslím si a vydám se cestou, kde zmizeli.
Doufám, že jdu k těm horám a že nejdu k moři.
Po šíleně dlouhé době se začne stmívat a v tu chvíli vyjdu z lesa. Krajina mně obklopí kamenitým údolím.
uvidím potůček a ihned přiběhnu k němu. Mám šílenou žízeň a tak hned začnu pít, takže si nevšimnu dvaceti párů očí, co mně pozorují zvrchu.
Když konečně ukojím svou žízeň, rozhlédnu se kolem a málem neomdlím, když zjistím, že vedle a okolo mně je asi šest draků. Ten největší, zlatý ke mně v myšlenkách promluví: Kdo jsi cizinko? Co tu chceš!
Já mu odpovím nahlas, protože neumím odpovídat v myšlenkách.
"Jsem Amálie, a jsem na úkolu se s vámi spojit a pomoct vám zachránit vaší královnu," odpovím mu.
Těší mně Lio, já jsem Grëtiám, a jsem král dračí říše, jsme moc rádi, že jsi nám přišla pomoci, za týden můžete se pustit za dalším hledáním, ale teĎ si všichni musíte odpočinout, nabrat síly a odpočinout si. Tví dva společnci dorazili před tebou a strachovali se o tebe, my jsme ale věděli, že ty dorazíš! Pojď, vylez mi na hřbet, dovedu tě do místnosti, kde můžeš přeapat.
Pak dračí král skloní svou hlavu a já se mu přes ní vyškrábu na hřbet. Ostatní už uletěli do svých slůjí a právě se ukládají ke spánku. Grëtiám máchne svými obřími zlatými křídli a za chvíli jsme už ve vzduchu.
Letíme úplně k nejvyšší slůji. Té největší, tam kde bydlí Dračí královna Aríënia.
Dračí král mě vysadí u vchodu do jeskyně a pak jde za mnou. Vede mě dál do nitra hory, dokud neuvidím červenou barvu lesklých šupin královny, která ale postupem času slábne a slábne.
Padnu před královnu na kolena a ukloním se, chvíli tak zůstanu.
Pak jí ale pohlédnu do těch velkých očí barvy topazu a zůstanu klečet ochromená.
Její hlas mě vábí, je tak sladký ale při tom vůbec nemluví.
"Vítej dítě. Děkuji, že jsi mi jako třetí přišla pomoci. Prosím, odpočiň si sem, než zase vyrazíte." pak zase skloní hlavu a zavře oči, jakoby jí mluvení dělalo potíže. Přiženou se čtyři lidé a začnou jí ovívat listím velým, jako má celá postava. Já uvidím Rena a Lucy a ihned přijdu k nim. Oni mezitím zmizí v těch tajemných uličkách Dračích slůjí.
Jdu za nimi, dokud nedojdeme do místnosti, která nemá ani okna, ani žádný jiný východ než ten, kterým jsem právě vešla dovnitř.
"Rene? Co se děje?" ptám se ho, když vidím ty jeho nepřítomné oči. Nikde nevidím Lucy, v tom se ale za mnou něco zavře.
Otočím se a železné mříže zaklaply do kamene, jako po másle. Byla tam Lucy, která právě odřízla lano.
Ren vytáhne velice rychle meč a zaútočí na mně. Když se otočím, stihnu jen tak tak uhnout od jeho čepele.
něco se ve mně zvedne a já vezmu svůj meč, který se mi pořád hýbe u boku. Tasím ho a když Ren znovu zaútočí, zablokuji ho a plochou stranou meče ho praštím do zad.
On se zatočí a při tom mě řízne do stehne.
Zopakuji mu úder a tak to pokračuje dál, dokud se ve mně zase něco nezvedne a...
"Päix!" zakřičím a Ren i Lucy stuhnou v pohybu, který právě teď prováděli.
Chvíli tak ještě vydrží, dokud jimi nezatřepu a neřeknu jim: "Jste tu ještě?"
Ren se probere jako první a pokývne hlavou, pak probudí z toho divného omámení i Lucy.
Lucy se podívá na kovovou mříž a vykřikne: "Jejda! Co jsem to udělala?"
V tu chvíli dračí královna zakřičí, jakoby jí něco mučilo.
"musíme se těch mříží nějak zbavit!" řeknu rozhodně a Ren i já k nim přiběhne.
Zkusíme je zvednout, ale nehnou se ani o píď. Tyto mříže a tato místnost je vězení pro draky, ne pro lidi.
"Zkusíme to s rozběhem!" řeknu, ale zase se nehne.
"Po něčem se tu musíme podívat, jak bychom to měli otevřít!" navrhne Ren a začne se s Lucy dívat po místnosti, ale po chvíli přijdou a kývou hlavou, že nic nenašli. přitisknu se na mříže s oky, kterými by se neprotáhla ani malá myšička.
Držím se oběma rukama studených mříží, po chvíli ale cítím, jak se začínají rozehřívat a tak ucuknu. Mříže se s rupnutím sesypou na zem.
Kývnu na oba dva pomocníky a vyběhneme do dračího sálu.
Nikdo z nás neví, že neuběhla hodina, ale jen pár minut.
Přijdeme ke královně zorvna, když zase zavře oči a dračí král se otočí na nás s jasnou prosbou v očích: Musíte vyrazit hned!
Tato nevyslovená věta znamená, že my se ihned rozběhneme k východu ke slůji, kde čekají všichni draci.
Ren ihned uvidí zeleného draka, který jakoby volal po přisvojení. Ihned k němu přiběhne a položí ruku na čumák. Něco mezi nimi proběhne a my ostatní musíme zastínit oči před náhlým jasem. Když jas přestane, tak Ren už sedí na zeleném drakovi a usmívá se.
"Mám svého draka!" volá Ren.
Lucy taky nechce čekat, vždy soutěžila se svým bratrem.
Uvidí modrého draka, který jakoby volal po jejím doteku, po jejím srdci, po jejích myšlenkách.
Přicupitá k němu a dotkne se ho. Tentokrát se místo ostrého záblesku objeví kapky deště a i ty po chvíli přestanou a na Modrém drakovi sedí Lucy.
Teď už zbývá jen řada na mně. pomyslím si a začnu procházet všechny řady draků, ale ani jeden jakoby se nechtěl se mnou spojit, prolnout. Všem pokládám svou pravou ruku na čumák, ale nic. Žádné znamení se neukáže.
jdu tedy dál, ale ani jeden. Nikdo!
Jdu ke králi a promluvím: "Žádný drak si mně nevyvolil, nemohu pokračovat!"
Dračí král ale nemá v očích smutek, ale pochopení.
Přikývne a natáhne ke mně svůj čumák, ale také nic. Žádný blesk, ani kapky deště, prostě nic.
Když už úplně zoufám a otáčím se zády ke slůjím, náhle se mi zjeví myšlenka: "Počkej!"
Otočím se zpět a tam stojí mladý stříbrný drak.
"Jsem Argëntim. Patříme k sobě."
Přistoupím k němu a položím mu svou dlaň na čumák. Všechen vzduch se kolem nás zelektrizuje.
Nikdo nic neříká. V jednu chvíli stojím na zemi a v druhou sedím na Argëntově hřbetě, s vakem na jeho zádech.
"Dračí princ si vybral člověka za majitele!" stěžoval si dračí král a nevšiml si, že to posíá všem ostatním.
"Pane, nerozčilujte se a starejte se o svou paní, my jí zachráníme a vy ale musíte vydržet!" povzbudím ho a kupodivu od té doby, co se má duše prolnula s Argëntem, tak jsem se naučila v tu chvíli mluvit v mysli.
Dračí král nám jen kývne, abychom letěli a popřeje nám úspěšnou cestu.
Ren se chytí hřbetního ostnu a Lucy taky. Já to samozřejmě zopakuji, nechci zase spadnout. Renův drak a Luciin taky vystřelí k obloze.
Argëntim mávne jednou velkými stříbrnými křídly a už jsme ve vzduchu.
Argëntim se zařadí jako vůdce skupiny a vede nás na východ, do lesů, kde žijou elfové, já se mezitím napojím na Rena a Lucy a zeptám se: "Jak se jmenují vaši draci?"
Ren odpoví: "Ten můj se jmenuje Émeraude a Luciin Aigüe."
Usměji se a odpovím na nevyřčenou otázku: "Ten můj je Dračí princ Argëntim."
Pak se zase odpojím od jejich spojení s draky a celou cestu už pak skoro nemluvíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 29. září 2013 v 7:29 | Reagovat

hnrozně mě štve, že u poloviny slov musím přemýšlet jak se to píše (päix - peix, Aigüe - Aigie) btw, ten luciin drak je holka? ale jinak moc pěkný:)

2 Kyara   (verunka162) Kyara (verunka162) | 29. září 2013 v 17:34 | Reagovat

Je to super nemyslela jsem si že z mího divnýho úletu vznikne tohle chválím jednu z nejlepších spisovatelek na světě.

3 Neimã Neimã | Web | 4. října 2013 v 19:53 | Reagovat

[1]: Argentem je kluk, Dračí princ

[2]: Díky, ale nejlepší fakt nejsem, to ty jsi měla takový návrh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama