4. Kapitola Temní

5. září 2013 v 18:04 | Neimã |  Temní (ukončeno)

Díky, že čtete.

A komentujte pls.




Skončí poslední hodina a já se rychle balím. Tři učebnice a dva sešity si nechám v rukou, že je zanesu do skříně. Vyjdu ze třídy a uvidím toho nováčka. Sice se mnou strávil celkem 4 hodiny v jedné třídě z 8 hodin, ale i tak je to moc!
Dojdu ke skříňce a odemknu. Hodím do ní sešity i učebnice a pak jí zamknu. Když kolem mě projde nováček, tak až potom se vydám na oběd.
╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮
Vezmu si tácek po vyčkání celkem dlouhé fronty na oběd, a posunu se k okénku na polívku. Tu rovnou vynechám... Špenátová... Fuj! pomyslím si a pak vytáhnu čip. Dám ho před značkovač a on pípne. Pak dostanu konečně jídlo a to si s chutí vezmu... Lazaně! Mňam! pomyslím si a dívám se po volném místě, a nakonec zamířím k partě, kde jsou poslední dvě volná místa. Sednu si vedle Erika, mého kluka a Tiny. Začnu jíst, když v tom se Eric zeptá. "Proč jsi zmizela tak rychle z té včerejší párty? Protože hned co jsi odešla se to pořádně rozjelo!"
Polknu a až pak odpovím: "Volala mamka, musela jsem domů." vymýšlím si, nechci, aby věděl, proč jsem odešla.
Pustím se zase do jídla a začne se debata o tom, že mám ale hroznou mamku, když v tom vykřikne docela nahlas Tina: "To máš ale smůlu! Příště ten večírek plánuješ ty!" Začnu hrozně rychle mrkat a pak řeknu: "Tak to teda promiň, já na to moc nejsem."
"Ale nedělej, že nejsi!" říká Erik, když mnou otřese zima. Ten nováček právě prošel kolem našeho stolu a zastavil se v čele, kde byla ještě jedna volná židle. "Mohu k vám?" ptá se
Všichni ostatní kývají, že určitě, ale já ihned řeknu: "Ne!"
Ostatní se na mně otočí s jasnou otázkou: Proč ne? co ti udělal, je to jen spolužák!
Ale já na ní odpovědět nedokážu, tak jen zavrtím hlavou a pak řeknu. "Tam ne, ta židle je rozbitá, sedni si třeba tady!"
Vstanu a vezmu si své nedojedené jídlo a odnesu ho. Poté klidně vyjdu z jídelny a od toho nováčka oči mě celou cestu vyprovázejí. Při tom mě ale mé emoce celkem zrazují a musím dost odolávat, abych se nevrátila zase k nim. Když se za mnou zavřou dveře, ihned se rozběhnu cestou ke skříňce s batohem na zádech. Proběhnu kolem své skříňky a mířím ke dveřím.
KDyž jsem skoro u nich, uslyším, jak na mě Erik volá: "Claro! Co do tebe vjelo? Stuj!"
Já ale nechci, aby se dozvěděl, co k tomu nováčkovi cítím, tak ani nepřibrzdím a vyletím ze dveří.
╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮
Doběhnu až k domu a málem srazím mamku, ale jenom MÁLEM! Proletím těsně kolem ní a batoh nechám dole u schodů. Nahoře se skoro natáhnu, jak dlouhá, tak široká, ale ustojím to. Dopadnu do svého pokoje a zamknu se.
Pak zatáhnu žaluzie a spadnu na postel...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama