3. kapitola Víly

28. září 2013 v 9:18 | Neimã |  Víly

Pokračování vašich oblíbených Víl!

En profiter

Commentaire




Zimu za chvíli nahradí únava. Daniel už dlouho nespal. Ale na to se neodvažoval ani pomyslet.
Nevěděl, co v tomto lese žije za nestvůry a tak se ani neobtěžoval zastavit a posilnit se. Stále šel dál z tím tajemným hláskem, kteýr ho přemlouval jít přes ty pitomé mokřiny.
Nilse už dlouho nespatřil a tak se bál nejhoršího.
Už byl podrápaný od různých šlahounů, mnohokrát spadl do různých děr, tam mohly být Mravkolevové!
Daniel právě přeskočil jednu maličkou rokli, ale blbě doskočil a zvrtnul si kotník.
Zakřičel tak, že ho musel slyšet celý les. Pokoušel se postavit, ale nešlo mu to.
Když se o to pokoušel už asi hodinu, něco za ním zakřupalo a on se ohlédl. Stála tam holka, zhruba tak v jeho věku a měla jeho meč a pak ještě... prak?
"Co tu děláš?" ptá se Daniel, ale ta holka ho předběhne a zeptá se: "Co tu ječíš jak na lesy?"
Daniel ustoupí a odpoví: "Zvrtnul jsem si kotník."
Ta holka mu podá meč a pomohne mu postavit se.
Za nimi se ozve štěkot psů. "Já ti říkala, že tu všechno uslyší vše!"
Daniel jí nechápe a tak se ptá: "Eh... co?"
"Spadl jsi snad z višně nebo CO? Musíme si pospíšit, pokud tedy nechceš být zabit, nebo pakován do vojska!"
Vyjdou po směru, kterým Daniel předtím šel, ale od té doby se hlásek přestal ozývat.
uslyší psi už blízko u nich.
"Dělej!" žduchne do něj ta holka aby si pospíšil. Danielovi se mezitím trochu spravil kotník, takže se za ní může jakž takž rozběhnout.
Jeden z těch pdů začnou dýchat Danielovi na paty.
Daniel ještě postřehl, jak ta holka zahla d houští.
Danielovi se ale místo toho do kalhot zakously psí zuby a on spadl na zem přímo do bahna.
Chvíli tam ležel a ten pes ho držel.
Přiběhnou další lidé a jeden z nich odežene psa a truhý mě zvedne tak, že mám nohy dvacet centimetrů nad zemí.
Ten chlap si chvíli prohíži pak pak zavolá na své pobočníky: "Kluk! Dobře stavěný, co s ním?"
Ozve se hluboký hlas, který mi připomíná Nilse, když vejde ale na cesetu, zjistím, že to není on, ale je mu velice podobný...
"Svázat a na provaz k ostatním!" přikáže a já pak ucítím, jak zase letím do bahna...
Cítím, jak mi pevné provazy drtí zápěstí a jak někteří z těch lidíí pokračují dál a jak někteří (Jsou jenom dva) pokračují se mnou dál ke konci lesu.
U východu z lesa je dřevěný vůz na slámu, ale s vylepšením, jsou tam nízké mříže a pak ještě "dveře".
Ten chlap mě bez milosti hodí do těch dveří, ke dalším deseti klukům, pak zase zajde do lesa.
Ihned se spustí šepot.
"Co s námi bude? Kam nás povezou? Naco nás potřebují...."
A spousta dalších takových otázek mě doháněla k šílenství.
Jeden kluk, kterému bylo zhruba třináct si po kolenou přelezl až ke mně, abychom se slyšeli.
"Čau, já jsem David, ty?" Ten kluk byl v pohodě, žádný úchylář.
"Já jsem Daniel, nevíš na co nás chcou?" možná něco ví.
"No, jak jsem tak slylšel, tak prý na výcvik a pak možná i do války."
Tato věta Daniela zastrašila. "Proč Možná?" ptá se Daniel a podívá se mu do očí, kde zjistí odpověď.: Pokud neumřem.
Ihned ucouvnu ke dveřím. "Ani nápad, nikdam nejedu!" začne Daniel vyšilovat a pustí se do zámk "dveří".
Jsou uzaviratelné zvenku, takže jsem v háji. Těma mřížema ruku neprostrčím.
Zatřepu se, když si uvědomím, že ten hlásek se neozývá.
Ztratil jsem stopu. To ne! Sednu si zase zpět na zem, na tu studenou, pitomou dřevěnou zem.
Počkat, říkal jsem devěnou?
Vstanu a začnu se rozhlížet po nějaké zbrani, po chvíli mi dojde, že mám stále u sebe ještě Nilsovu dýku.
Začnu rýt do podlahy kruh, kde bych se snadno protáhli všichni, to ale přijdou ti "verbíři" a hodí k nám ještě tu holku, co mě zachránila a navíc nezachránila.
Pak ti lidi přijdou k přední části vozu a pobídnou koně do cvalu.
Nás vzadu si nevšímají. "Co ty tu děláš?" ptám se té holky a vyřezávám tu díru.
"Chytili mně." odpoví jednoznačně.
"Jsem Daniel a tamto je David, ty?"
"Johanna."
"Chceš se dostat pryč, nebo tu hodláš trčet?" ptám se a čepel zrovna na jedné straně projde dřevem na druhou stranu.
"pryč," odpoví Johanna a vezme si jeden ze svých nábojů do praku, pak začneme sekat díru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 29. září 2013 v 7:22 | Reagovat

verbíři jo? zase landa?:D

2 Neimã Neimã | Web | 4. října 2013 v 19:51 | Reagovat

Ne... Hudebka... verbuňk XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama