6. Kapitola Temní

8. září 2013 v 11:21 | Neimã |  Temní (ukončeno)

Mám nějakou tajemnou náladu, takže:



Otevřu oči.
Mou mysl halí podivný stín. Vím, že tam někde je, ale to je taky ten problém. Nevím kde. Začnu pohledem prohledávat všechny temná místa, protože vím, že on na svštlo nepůjde.
Není tam. Rozhlížím se tedy ještě jednou a pak ho nakonec uvidím...
Stojí u okna a dívá se ven. V záři celého měsíce vypadá úchvatně, ale ještě nevím, jestli je to Christian.
Když se ale otočím, vím to. Není to on. Je to někdo jiný... Erik.
"Čau." řekne tajemně.
Posadím se a podívám se na něj. Je celý v černém a na tváři mu na několika místech kape krev. "Ahoj." řeknu potichu.
"Dala jsi nám pořádně zabrat." řekne další člověk v místnosti. Podívám se po hlasu. Je hned vedle mě a je to... Christian.
"S čím?" ptám se.
"Vyvolala jsi vlkodlaky. Na celé hodiny, nešli zabít." řekne Eric. Otočím se zase na něj a už vím, proč mu z celého těla kape krev.
"Ne," odpovím jednozančně, že jsem to nebyla, ale další věta potvrdila opak.
"Byla jsi to ty, sledoval jsem tě, mezitím, co ostatní bojovali. Vzbudila jsi se a všichni vlkodlaci zemřeli." řekne třetí člověk, co je v mém pokoji.
"A vy jste kdo?" ptám se toho třetího.
"Jsem Jonathan." řekne ty dvě slova, jako by to bylo normální, ale přitom mi tělem, jakoby projelo tři tisíce čepelí.
"Co děláte tady?" ptám se a jak vidím, všichni udělali jeden krok k mé posteli.
"Snažíme se tě přesvědčit," řekne Eric a Jonathan dodá: ",aby ses přidala k nám."
Zase všichni postoupí o krok dopředu. "Snažíme se tě Chránit." řekne Christian. To poslední slovo řekne tak, jak by se před Erikem v normálním světě neodvážil.
Už jsou všichni u mé postele, když... se rožne světlo. Všichni zmizí a já bezděky přivřu oči.
"Claro? Jsi v pořádku?" slyším říkat mamku.
Otevřu oči, už je zase tma a mamka se nade mnou sklání. "Jo, jsem v pohodě." řeknu.
"No, já nevím, křičela jsi ze spaní." řekne.
"Fakt?" ptám se.
"Opravdu." Řekne mamka a zase mě přikryje jak malý dítě, přitom mi je už více jak 16...
"No, už je to dobrý," řeknu
"Dobře, tak ještě se pokus usnout, můžeš klidně ještě 4 hodiny spát." řekne a pak odejde k sobě.
Slyším, jak zavře za sebou dveře od jejich společně ložnice.
Já už ale neusnu. Zážitky z minulých dní i snů, snad to byly sny, mi nedají spát. Jdu k oknu, odívat se, co se stalo. Je zavřené a tak ho otevřu. Když ho ale otvírám, cítím na prstech něco mazlavé. Dojdu k vypínači a zmáčknu ho, pak se podívám na prsty a zjistím, že mám na prstech krev. Podívám se po pokoji a je všude, úplně všude, až na mně.
Sesunu se k zemi a nemohu uvěřit, že ten sen doopravdy sen nebyl. Ne, to není možné! opakuji si stále dokola. je to jakobych počítala ovečky a tím pádem po chvíli usnu.
╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮╰☆╮
Probudím se, už bude něco kolem páté ráno a mamka klepe, abych vstávala, po chvíli přestane a jde mi připravit "svačinu".
Ještě se zachumlám do peřiny, chci tam zůstat celý den, je to moc lákavé, ale propadnout nesmím.
Vstanu tedy a umyji si zuby. Pak se obléknu do černého tílka a černých kalhot. Seběhnu dolů a tam si vezmu aktovku, ve které nemám nic, takže jí zase vynesu nahoru a protože právě jedeme do hor, tak si vezmu tašku přes rameno. Tam si dám peněženku, mobil a klíčky od domu. Pak sejdu domů a obuji si staré tenisky.
"Tady máš svačinu!" řekne mi mamka a podává mi pomeranč a jablkový závin.
"Díky mami," řeknu. Tak tuhle svačinu si nechám! Pomyslím si, ta je má oblíbená.
"Zatím mami!" řeknu a vezmu si černou džísku. pak vyjdu ze dveří a cestou ke škole si obléknu tu bundu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Neimã Neimã | Web | 4. října 2013 v 19:48 | Reagovat

Prosím Komentujte!

2 chaera chaera | Web | 27. prosince 2013 v 23:24 | Reagovat

Prej staré tenisky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama