10. kapitola Temní

27. září 2013 v 23:01 | Neimã |  Temní (ukončeno)

No... že by...

Pokračování??? XD



Prudce se posadím...
Zase se mi zdál ten pitomý sen. Proč zrovna já? proč! Bude mi to muset Christian vysvětlit! myslím si a vstávám z postele. Jdu ke dveřím a dřevěná podlaha zase začne sténat.
Celý můj pokoj je teď modrý, po té co jsme ho museli přebarvit.
Rozsvítím a ten pohled mim vyrazí dech.
Celý můj pokoj je černý s malými žluto-modrými hvězdikami.
Mamku asi klepne! pomyslím si a sejdu do koupelny, abych si opláchla obličej a abych si aspoň trochu připadala... normálně.
Ale to jsem se sakra spletla. Ze zrcadla jsem se nedívala na sebe, ale na nějakou cizí holku s moc velkýma očima.
Dívám se na holku, která má výrazné lícní kosti s oválným obličejem, které k sobě kupodivu sedí.
Umyji si obličej, abych zjistila, že se mi to nezdá, tak pro jistotu ještě zamrkám.
Ne... je to doopravdy, obraz se neplete, jsem to opravdu... já.
Sejdu dolů, do kuchyně a otevřu lednici. Uvidím čokoládový mlíko a řeknu si, že je jedno, co se mi teď stane a tak si vezmu plastovou flašku čokoládovýho mlíka a jdu nahoru. Tam si otevřu vykířovaný okno a sednu si na polštářek u něj. Dívám se z okna a k tomu piju čokoládový mílko.
Něco zašustí a já ucítím takovou podivnou vůni jakoby z ... džungle?
Podívám se dolů a tam vidím... Počkat! Je to puma?
Podívám se ještě jednou dolů a ona tam dole je opravdu puma. Asi budu must přestat poslouchat Landu... Ale devět milimetrů je moje nej písnička! To ndokážu. pomyslím si a sleduji tu pumu co udělá...
Po chvíli se k ní přidá dalších dvacet. Nevím co mám dělat, když v tom se ale někdo začne dobývat na dveře.
Slyším škrábání a tak přestanu sledovat okno a trhnu s sebou směrem ke schodům. V to chvíli přestane.
Nechám všeho, přece jen... mohu ještě 3 hodiny spát, ale něco mi tento spánek nedopřeje. Nemohu usnout, musím být vzhůru a vydržet to přemýšlení.
Sejdu dolů a vyhodím flaškšu od toho mlíka. Pak si vezmu nahoře teplákovku a vyrazím ven,
- V parku se nejlépe přemýšlí.
@@@
Dojdu do parku a sednu si pod strom. Začu přemýšlet, ale přeruší mně lehký páravý zvuk. Otevřu oči a přede mnou stojí... Christian.
"Čau," pozdravím ho a on si sedne vedle mně.
"Chtěla jsi se mnou o něčem mluvit?" ptá se mně a já přikývnu.
"Mám několik otázek..."
On přikývne a řekne: "Spusť."
A tak tedy začnu. "Za prvé! JAk jsi věděl, že s tebou musím mluvit? Za druhé, proč se vždycky, když na něco jen lehce pomyslím, tak se to náhle "zhmotní" blízko mého domu? A za třetí, kdy by měla být ta válka?"
On se chvíli odmlčí, jakoby přemýšlel, ale já vím, že odpověď má už nachystanou.
"No... měl jsem takové tušení." řekne a pak si promyslí další otázku. "Protože jsi Velice Dobrý Snílek a odpověď na tvou poslední otázku zní: Právě začala!"
Pak se postaví a normálně zapadne do stínů, já ale ještě předtím zahlédnu lehký odraz čepele na jeho zádech.
postavím se taky a v tu chvíli začne vycházet slunce. To už tu jsem 2 hodiny? ptám se sama sebe a pohlédnu na horu, za kterou vychází Slunce. Rozhodnu se vyjít si na tu horu a vyzkoušet něco, co bych jako "Snílek" měla umět.
@@@
Dojdu úplně nahoru na horu a tam je mítina.
V zemi je vpálen Pentagram a já si stoupnu přímo do jeho středu.
Zvednu ruce, jakobych to dělala už po sté a zahledím se do záře slunce. V tu chvíli se kolem mně shromáždí na cípech Pentagramu dalších pět lidí.
Když všichni zvednou ruce, začne se pentagram spojovat a začne po těch čarách hořet oheň. Vše se potkává uprostřed, tam kde stojím já a dělá tam spirálu.
Zavřu oči a ostatním spadnou kápuce od kápí, které mají na sobě.
Uvidím jim do obličeje, ale nikoho neznám, jenom Jonathana, ale toho jen ze snu, který nebyl sen.
Ucítím nový příval moci a po chvíli přestane, začne mě pálit pravá paže, ale po chvíli také přestane a já spustím paže dolů. otevřu oči, ale to už jsou ostatní pryč, takže je nestačím ani poznat.
Můj pohled ale sklouzne k mé ruce. Jsou na ní úponky různých rostlin a pak jejich květy.
Přesně na zápěstí je napsaný nějaké slovo. Nüít. Připadá mi to jako z francoužštiny a tak si to hodlám doma po škole vyhledat na internetu.
Vydám se domů po příkrém svahu kopce.
@@@
Dojdu domů a popadnu černou tašku přes rameno. Dlouhé vlasy nechám rozpuštěný a vyjdu do školy ještě před tím, než se mamka s otcem vzbudí.
Mám přes hlavu zase kapuci mikiny, takže málem narazím do popelnice u sousedů. Poslouchám Linkin park, takže si nevšimnu ani toho, že mi zrovna ujel autobus, ale pokračuji dál pěšky zkratkou ke škole.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 28. září 2013 v 23:30 | Reagovat

Moc moc fajný:D
Já teď vůbec nestáhým, bo píšu jistou povídku Bitva na Nisských pláních - fidelis ad finem (doufám že to znamená to co mi to přeložiloXD)takže nestíhám, ale seznam věcí co potřebuju (tzn. chci) napsat bude mít cca 2 stránky ve wordu:D

2 Neimã Neimã | Web | 4. října 2013 v 19:54 | Reagovat

XDXD
Díky ti

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama