1. kapitola Andělská

15. října 2013 v 19:47 | Neimã |  Andělská
PRVNÍ KAPITOLA!


Když se vzbudím je asi něco kolem půlnoci.
Posadím se a všimnu si, že na polštáři je malé peříčko.. bílé!
Sejdu dolů a vezmu si sklenici, kterou následně naplním studenou vodou.
Zrovna když dopiju, tak něco otřese domem, musím se něčeho chytit a tak popadnu kuchyňskou domu, nic ale nezabrání pádu a tak skončím na zemi.
Cítím popel, nebo něco jako kdyby hořel les.
Náhle se mi zatmí před očima a já padám k zemi, mezitím ale vidím něco úplně jiného.
Vidím dva lidi, jeden má olivovou pleť a vlasy černější než havraní pera.
Občas slyším i slova..
Byl jsi... do vyhnanství... stáváš se...
Pak se opět vrátím do skutečnosti. Posadím se a pohlédnu na hodiny, které blikají na mikrovonce.
Je přesně šest nula nula. takže mamka bude za chvíli vstávat, aby mě dovezla k lékaři.
Nebo spíše na ortopedii.
Přesně vím, co mně čeká, můj náhlý vzrůst určitě musel něco způsobit.
Slyším, jak matka schází dolů už oblečená a když mě tam vidí, tak se překvapí: "Claire! Co ty tady děláš? Vždyť můžeš ještě 10 minut spát!"
"No... já ti ani nevím, půjdu se obléct a vyrazíme dříve, jo?" ptám se jí.
"Dobře," řekne mi a já vyběhnu do schodů.
Nahoře na sebe naházím džíny, staré černé triko se slovy: Angels is the best! a pak seběhnu zase dolů.
"Tak jsem tady!" řeknu matce a usměji se.
"Nový rekord! Obléci se ti trvalo jenom 20 minut!"
"No... to asi bude tím, že..." řeknu, v tom ale zatroubí taxík.
Nemáme auto, mamka jezdí do práce a tak na kole, takže když někam potřebujeme ve dvou, tak voláme světoznámou službu jménem TAXI. Matka přijde ke dveřím a odemkne je, já po chvíli přijdu taky do přecíně a hodím na sebe džísku.
Pak společně jdeme k taxíku.
°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°
Když dojdeme na ortopedii, dají nám lísteček s číslem 13 a pak si jdeme sednout a čekat...
Jsem nerozhodná, nevím co tam mám dělat, už jsem tam dva a půl roku nebyla.
Po chvíli, která se mi zdá jako hodina ohlásí někdo z mikrofonu: "Pacient s číslem 13 může vstoupit!" Před námi se otevřou dveře a já vstoupím, mamku nechám venku a zavřu.
"Á! Dobrý den, už jsme se dlouho neviděli, vidte slečno Claire Redwoodová!"
"Darkelová..." opravím ho bezděky a on si to jen přepíše.
"Svlékněte se a prohlídneme si vás!" řekne doktor a já s neochotou udělám to, co po mně žádá, pak přijdu k němu a otočím se k němu zády. Své dlouhé černé vlasy přehodím dopředu, aby viděl mou skřivenou páteř.
"A ja jaj!" zastěžuje si a pak mi řekne, ať se předkloním dopředu, to už vím dopředu, co řekne.
"Slečno Claire, budeme vás muset poslat na korzet, vaše páteř se v posledních pár letech výrazně zhoršila!"
Doktor se skloní nad počítačem a napíše tam papírek, pak přijde sestra a já se předtím ještě obleču, pak mě vede ještě do jiné místnosti, kde se musím zase svléct a pak mi udělají sádrové něco.
Pak se tam umyju a můžeme jít domů...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama