11. Kapitola Temní

10. října 2013 v 13:23 | Neimã |  Temní (ukončeno)

Dočkali jste se?



Dojdu do školy, všechny věci si nechám ve skříňce a protože je pondělí, tak si vezmu učebnice Hudebky a zamířím do třetího patra.
Tato hodina je jenom pro žáky, kteří se učí španělštinu a latinu, takže s Christianem nebudu, protože on se učí fráninu.
Dojdu do hodiny těsně před zvoněním a nezbylo na mne žádné místo, až na to nejhorší... úplně vepředu!
Do hodiny přijde naše nová učitelka, ta poslední musela jít na operaci kolene, takže... se bude ptát co jsme dělali předtím, než přišla a... Já nechci dělat pitomé jmenovky! zastěžuji si v duchu.
Ta učitelka je kupodivu sympatická.
"Dobrý den, já jsem Erin Clarková, můžete mi říkat Erin." představím se a nad tím jejím hlasem protočím oči, bohužel v tu chvíli si mně všimne.
"Ty!" řekne a ukáže na mně. "Představ se a byla by jsi tak hodná a řekla mi, kde jste skončili?" ptá se.
"No.. já jsem Clara Soliová a skončili jsme na konci knihy!" řeknu Erin.
"Díky," řekne a pak si nachystá učebnici, "Umíte zpívat Tři kříže?" ptá se a mrkne na mně, asi mně zná, ale já si jí nepamatuji.
Všichni přikývnou, ale já si učitelku představím jak vosu. Vidím to tak živě, že za chvíli se učitelka začne měnit na... obří vosu?
Jedna barbie od nás ze skupinky zavřeští a odletí ke dveřím, do kterých za chvíli vpadne ředitel..
"Co se tady děje!" křičí a pak si všimne bývalé "učitelky".
Taky odletí a vezme telefone, kde už vytáčí pomoc s hmyzem.
Celá třída má do konce hodiny tím pádem volno. Já jdu jako poslední a v tu chvíli se učitelka stane učitelkou, v té chvíli jsme už ale všichni pryč.
@@@
Konečně zazvoní a Christian vyjde ze třídy.
Sedne si vedle mně na lavičku a za chvíli vyjde ze třídy i Eric. Ten ale nezamíří k nám, ale sedne si s Alishou vedle na lavičku.
"Christiane, mohu se zeptat?" ptám se
"Právě jsi to udělala!" řekne.
"Pravda, pravda... ale neznáš nějakého... Jonathana?" ptám se a v tu chvíli, kdy jsem vyslovila Jonathanovo jméno ztuhne.
Přikývne, ale nepodívá se na mně.
"Kdo to je?!" ptám se ho. docela mě to zajímá!
"No... je to..." neví co má říct.
"Kdo to je?" ptám se
"Je to... další náš Snílek." říká to smutným tónem a mě úplně zamrazí.
"A kdo jsou ti další čtyří?!" ptám se okamžitě.
"Další čtyři? Aha jo! No... to jsou další Snílci, ale ti jsou podřadní!" řekne mi.
"Nevěřím ti," vyhrnu si rukáv a ukážu to "tetování".
Christian otevře oči do široka na mé znamení.
"Měl jsem pravdu! Jsi to ty!" raduje se po chvíli.
"Co? Jak ro myslíš, že jsi měl PRAVDU!" ptám se ho a jdeme k učebně Zemáku, kde si sedne do lavice vedle mně.
"Jsi to ty! Nejvyšší z Pětice naší skupiny! Konečně máme Skupinu snílků a konečně jsme o krok napřed před Světlýma!" raduje se stále.
"A co je na tom?" ptám se
"No... konečně máme aspoň mizernou šanci vyhrát válku!"
Asi deset minut před zvoněním rozdá učitelka testy.
Mám A ale Christian C Asi měl smůlu...
"Co jak to!" vyšiluje a já si představuji, že to C se mění na B+.
"Lepší?" šeptám.
"Díky," řekne a dá mi pusu.
Do konce hodiny mlčíme...
@@@
Skončí hodina a já vyrazím na hodinu Latiny.
Už je skoro jaro a tak jsem překvapená, že k nám přistoupil někdo nový.
Co tady dělá? Kdo to je? Možná Jonathan? ptám se sama sebe a sednu si vedle něj.
"Čau, mohu?" ptám se a on přikývne, sednu si vedle něj a nachystám si věci.
"Jsem Clara!" řeknu mu. On mi vůbec nepřipomíná Jonathana, ani dalšího z té čtveřice.
"Já jsem Alexandr." představí se a pak se otočí do své knihy v bílém obalu.
Čte si a dokud nepřijde učitelka, nic nepromluví.
Když vstáváme, ještě stihnu zahlédnout Diary lumineux. Přidám to na seznam hledaných věcí...
"Tak třído, dnes k nám nastoupil nový žák, Alexi? Řekneš nám něco o sobě?" ptá se učitelka.
Alex se postaví a začne o sobě něco vykládat, já ho ale neslyším a zaobírám se myšlenkami ve svém mozku...
@@@
Konečně skončí škola a já jdu na oběd.
Vezmu si Filé de Lux (Není vůbec luxusní, pokud byste chtěli vědět!) a posadím se vedle Christiana na pravo a vedle Erika na levo. Začnu jíst a nevšímám si jejich soukromých konverzacích v mozku.
"Eriku?" otočím se na něj a on jen přikývne, abych pokračovala. "Neznáš nějakého... Alexandra?" ptám se obezřetně, abych mu moc neřekla, že se mnou chodí na latinu.
"No... ne!" řekne, ale já vím že lže. Podívám se mu do očí a v nich vybuchne světlo.
Zatřepu hlavou. Nemohu mu číst myšlenky, jsem přece jenom Snílek!
Pustím se zase do jídla a když zazvoní na další hodinu, zvednu se a jdu domů...
@@@
Jdu přes ulici okolo baru, kde jsme měli na začátku roku ten nepovedený večírek a kde jsem potkala Christiana.
Zamyslím se na něj, takže do něj málem narazím, když se zjeví přede mnou.
"Co se děje Claro?" ptá se mně a chytá mě za ramena, abych nespadla.
"Eh... nic!" odpovím a normálně se postavím.
"Kdyby se nic nedělo, tak bys mě nevolala!"
Jsem v rozpacích a tak přiznám. "No... trochu jsem se zamyslela."
"Na mně?" ptá se a usměje se.
Jen přikývnu a pak se mu vyhnu a jdu dál domů.....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama