12. kapitola Temní

24. října 2013 v 15:29 | Neimã |  Temní (ukončeno)
Ještě tato a pak další á... konec!


Dojdu domů a ihned zapnu starý počítač.
Najedu na translate.google.cz a napíšu tam: Nuit ve francoužštině, Najde mi to NOC.
Pokračuji ve psaní a tak po chvíli napíši: Diary lumineux. Ve francoužštině mi to ale nic nenajde a tak dám na Rozpoznat jazyk.
Ihned mi to najde, že je to v Latině a že to znamená Deník světla.
Takže Alex je světlý. A já ani nevím proč, ale jakoby... no... lákal mě.
Je to divné, jsem temná, nemůže mě lákat světlo!
Chci vypnout počítač, když v tom někdo zazvoní.
Rodiče nejsou doma a kdyby to byli oni, tak si odemknou!
Sejdu opatrně dolů a v tu chvíli se ze stínů vynoří Christian a strhne mě do stínu...
Objevíme se na protější straně našeho domu.
Konečně mě pustí a já uvidím, že je to Alex.
"Je světlý!" vysvětlí Chris a já přikývnu, to jsem zjistila.
"Za několik dní začne válka, musíme to ukončit co nejdříve, nesmíme dopustit, aby zesílili!" říká Christian když se Alex otáčí.
Vidím na něm průhledné brnění.
Válka nezačne za několik dní.
Válka byla zosnovaná na dnešek.
"Omyl Christ-" přeruší mě, protože jsme zase někde jinde.
V nějakém bunkru a stojíme před brněními.
"Četl jsem ti myšlenky. Musíme se připravit!" poví mi Erik, který se tam náhle zjevil.
Začne si na sebe oblékat brnění a já poznám, že Christian už je a pomáhá mi.
"Eh... co to? Já přece nejdu do války!" snažím se vymluvit, ale nejde to!
"Budeš muset, budeme potřebovat pomoc."
"CO? Děláte si srandu?" zakřičím, to ale uvidím členy Snílků. Jonathan a další.
"Toto jsou tví pomocníci, nesmíme otálet! Musíme je překvapit."
Přikývnu, z toho se nevyvlíknu.
"Začneme, když přijde noc!"
☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼
Čekání je strašně dlouhé, zvláště, když stojíte na pahorku nad bitvou a tuhnou vám kolena.
Nejhorší na tom všem je ale to čekání...
Musíme čekat..čekat......čekat a samozřejmě čekat.........
Je to k nevydržení, když v tu uslyším ržání koní a dusot kopyt.
Temní se už blíží a já tak zaujmu místo uprostřed pentagramu.
Pod námi se rozprostírá tábor světlých a já s celou skupinou vyvoláme dojem ohně, který se táhne za Temnými.
Já samotná dodám Temným rychlost.
☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼
Bitva je v plném proudu a vypadá to, že Temní vyhrávají.
Všichni, až na mně se vydají dolů bojovat.
Já ale zůstanu nahoře a budu jim pomáhat na dálku, mě bojovat nikdy neučili..
Když uběhne půlhodina, boj stále trvá, tak uslyším, jak se někdo blíží.
"Invisibilité" zašeptám a zmizím z dohledu.
Odprava přijde někdo v průhledné zbroji a já v něm poznám Alexandra.
Asi je taky Snílek, protože mě náhle uvidí.
"Klaro?" ptá se.
"Jsi to ty? Ty jsi s nimi?"
Jen přikývnu a už si chystám kouzlo na výbuch, ale jeho další slova mě zastaví.
"Oni nejsou ti praví, oni jsou podfukáři! Neposlouchej je! Chtějí zničit svět!"
V tu chvíli se vynoří z druhé strany Christian.
"Neposlouchej je Claro! To on lže! ne my!" snaží se mně přemluvit, ale on tu byl dřív a navíc, on na mně nepoužíval kouzla jako Christian.
To Alexandra po pravdě miluji, ne Christiana, láska k němu byla jen snůška kouzel! Já patřím k Alexandrovi a ke světlým, ne k němu.
Rozhodla jsem se a kouzlo výbuchu hodila na Christiana.
Alex náhle zmizí i se mnou, takže jsem se sekla, on nebyl Snílek, ale Mizeč (něco jako Chris, ale mizí ve světle, když chce..)
Objevíme se někde široko daleko. Ani nevím kde......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abby Abby | Web | 26. října 2013 v 22:39 | Reagovat

Nominovala jsem tě na Liebster blog award

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama