2. kapitola Padlý

17. října 2013 v 17:35 | Neimã |  Padlý
Nebudu se moc rozepisovat, takže.....................


Dost! zakřičím v duchu na jednu holku, která si trhá svá bílá křídla.
Nedělej to! Neposlouchá, nemám co dělat, ale když chci zakřičet ještě něco, náhle se probudím...
Sedím u ohně a na krku se mi houpe zvláštní znak padlých.
Počkat! Já oheň přeci nerozdělával?! Pomyslím si a podívám se okolo sebe.
Jsem okolo ohně, u kterého sedí zhruba dalších dvacet až třicet padlých andělů.
"Kde jsem a jak jsem se sem dostal?" ptám se a postavím se rychle.
"Je vzhůru!" zakřičí někdo od druhého konce kruhu.
"Doveďte ho k cecidit summis!" zakřičí někdo vedle mně a náhle mně popadne několik rukou.
Stáhnou mi ruce za záda... nebráním se, nechci si hned nadělat nepřátelé.
Dovedou mně asi k prvnímu Padlému.
On kývne na ty 'Strážce'.
Jeden z nich mi podkopne nohy a já bezděky spadnu na kolena.
Pak ten nejvyšší kývne na druhého a on přidrží mou hlavu u země.
Pak ten nejvyšší kývne a oba strážci odejdou.
Zůstanu s prvním Padlým sám...
"Vstaň Mefiste!" rozezvučí se po celé jeskyni jeho hlas.
Vstanu a podívám se na něj podezíravě.
Jak to, že mně zná? Jak se on jmenuje? ptám se sám sebe.
"Sledovali jsme tě už v Nebeské akademii! Víme, jak se jmenuješ, kolik ti je a kde jsi se narodil. Mé jméno je mimochodem 'Cecidit', neboli Padlý."
Úplně jsem zapomněl. že polovina z Padlých umí číst myšlenky.
"Omlouvám se pane." řeknu a lehce skláním oči k zemi.
"To je v pohodě Mefiste, a můžeš mi říkat normálně Cecidit."
"Jistě Cecidite!" odpovím.
"Jak jsem tak slyšel... prý dokážeš ovládat Oheň!" vypadá to, že je překvapen.
"Ano pane, to dokážu!" řeknu mu a pohlédnu na něj.
"Tak se předveď!" rozkáže a pohlédne na mně.
Já se zaměřím na oheň, který je spojený jakoby s mou kůží.
Okamžitě se mi rozevřou velká černá křídla a zahoří ohněm.
"Vypadá to, že jsi hodně pokročil!" řekne Cecidit.
"Ano." odpovím tímto slovem, které jakoby znamenalo mnoho, než jenom tři písmena.
"Pokročil jsi, ale stále to není vhodné pro naše poměry, musíš více cvičit, nebo nezvládneme..." zbytek věty jsem neslyšel, protože se semlel nějaký rozruch u vchodu.
Cecidit se tam otočí a odhalí lehký sametový závěs.
Nahlédnu přes jeho rameno a tam uvidím několik (přesně dva) Padlé, jak proti sobě bojují a při tom používají živel.
Toto jsme se na Nebeské akademii neučili...
"Dost!" zahřímá Cecidit. "Žádné boje mezi sebou!"
Oba Padlí přestanou a podívají se na Cecidita.
Oba pokleknou a zašeptají omluvu.
"Odveďte Mefista na cvičiště! Musí ihned začít s výcvikem!" řekne Padlý a oba klanící se zvednou.
Cecidit ustoupí a oni projdou kolem mně, pak mě sevřou a společně postupujeme někam na cvičiště...

Ultérieure

Dojdeme na cvičiště a já se předem zeptám, jestli se zde učí jenom bojovat.
Oni ale odpoví: "Ne, učí se zde také strategie, historie a taky se cvičí rychlé útoky."
Pak mě pustí u stojanu se zbraněmi a já si vyberu luk, jako obvykle. Tady je ale celý černý s černými dlouhými šípy.
Přijdu k terčům a začnu do nich střílet, po chvíli mně zastaví ale jeden kluk.
"Počkej, luky jsou pro zbabělce, raději si vem meč!" poradí mi a já přijdu ke stojanu, kde zpět položím luk a prohlédnu si meče.
Ihned mě zaujme dvouruční meč a tak ho vytáhnu.
Pak přijdu k dřevěným figurínám, kde cvičí ten kluk.
Začnu útočit do figuríny a když ten kluk vidí, že mi to jde, tak se zeptá: "Nedáš si souboj?" zazubí se a já nemohu odolat.
"Jasně!" řeknu a ušklíbnu se.
Ten kluk vezme takovou paličku a jednou třískne o buben.
Všichni cvičící nám vyklidí pole a my se sestoupíme do kruhu.
Chvíli kolem sebe jen tak kroužíme a odhadujeme první tah toho druhého.
Ten kluk zaútočí první.
Vede útok na můj bok, já ho ale zastavím a pak ještě zaútočím na nechráněné rameno.
Minu, ale jen proto, že v čas uhnul.
Zaútočím tedy znovu a tentokrát čepel zabodnu do ramene.
Kluk ale nečeká a zaútočí do odhaleného levého boku.
Nevšímá si ani bolesti a naše čepele víří v podivném tanci...
Boj skončí tehdy, když oba zjistíme, že ani jeden z nás nevyhraje.
Kluk i já vrátíme zbraně na stojany a do cvičného prostoru se opět nahrnou lidé, kteří předtím fandili tomu klukovi i mně.
"Bojuješ dobře... na nováčka!" řekne ten kluk.
"Díky... ty taky nejsi špatný!" Odpovím a usměji se.
"Jsem Eau, co máš za živel?"
"Já jsem Mefist a ovládám oheň, ty?"
"Počkej, ty jsi poslední Padlý ohně?" ptá se a já se usměji.
"Jo, co teda umíš ty?"
"No... já ovládám vodu, já vím, je to divné, ale je to pravda!"
"Náhodou... je to zajímavé!" povzbudím ho a pak se zeptám: "Kolik ti je?"
"Chceš to vědět přesně?"
"Jasně!"
"No... je mi 120 let." odpoví trochu rozpačitě.
"Sto dvacet?! Děláš si srandu!" překvapí mně. "Mě je teprve šestnáct!"
"NO.... taky jsem třináctý nejstarší mezi Padlými..."
"Aha," řeknu, to mě taky mohlo napadnout.
"Nemáš hlad?"
"Jo... po tom souboji mi vyhládlo."
"Tak pojď!" řekne a vede mně do jídelny...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 18. října 2013 v 22:56 | Reagovat

Nei, mám tě informovat, že jsem tě nominovala do akce liebster blog award, najdeš to na mojem blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama