3. kapitola Dračí pohromy

16. listopadu 2013 v 15:11 | Neimã |  Dračí pohroma
No... konečně!!!


Letíme už několik dní a stále beze slova.
Každou hodinu zastavujeme na občerstvení a tato chvíle právě nastala.
Sesednu ze svého dračího prince a Ren a Lucy se ke mně přidají.
Já vytáhnu z vaku jídlo, jako je chleba a pár kudů ovoce a Ren zajde nabrat vodu.
Jako obvykle si Ren sedne vedle Lucy a já odejdu kus od nich.
Je to velmi obvyklé. Pustím se do chleaba a když dojím, tak se napiju.
Když se chystám se zase vrátit, náhle se zastavím...
Kolem mně někdo stojí, ale já je nevidím. Když chci udělat krok, náhle se něco mihne a pak další a další...
Když pak chci ustoupit stranou, tak zase... Neviditelná bariéra.
Začnu postupovat dozadu. Na žádnou bariéru nenarážím, když ale udělám krok do předu... opět se zastavím.
Už jsem v koncích a tak zvolám: "Ať jste kdo jste, nechte mně jít zpátky!"
Čekám několik minut, už ani nedoufám v odpověď, když tu se ozve zašeptání...
"Proficiscaris nobiscum..." slyším ale jen část té věty a ani jí nerozumím... Nevím co mám dělat, náhle ale ucítím něco v mysli... Argëntim
Lio?! Kde jsi!!! Potřebuješ pomoct?!
Chci odpověďet, ale náhle ucítím nějaký... šestý smysl, který mi říká, že mu nesmím říct, že jsem v nesnázích.
Nic se neděje, ale... no nějak jsem uvízla!
Ale ne!!! Teď jsem mu řekla, že potřebuji pomoct... fakt super!
Kde jsi Lio?
Nevím co odpovědet a tak mu řeknu to nejnormálnější, co může být: V lese...
Náhle se spojení přeruší a já zase ucítím svůj šestý smysl, který mi říká postupovat tím směrem, kterým chcou, abych šla ti neviditelní.
Otočím se tedy a jdu. Občas se přede mnou něco mihne, je to ale hned pryč.

Jdeme pořádně dlouho a já si myslím, že už nevydržím, ale náhle!!! Před sebou uvidím obří stromové město.
Vidím tam samé... elfy?
Našli jsme- chci říct Argëntimu, ale dojde mi, že jsme se přerušili.
Náhle se neviditelní zviditelní a já pozném, že to jsou taky elfové.
"Vade!" řekne ten nejblíže mně.
Už tak nějak tuším, že mám jít, ale kam?
"Kudy?!"
"Venite mecum." řekne ten elf a vykročí... Jdu za ním a nakonec mně dovede někam... do nějakého stromového paláce... setkám se s... králem nebo královnou elfů???
"Páni!" vyhrknu, když uvidím ty obrazy, které nejsou sle obrazy, ale zvěčnení elfové, kteří odešli do země stínů.
Dívám se... na zmražené hroby.
Ten elf jde ale dál a zastaví se před jedním z nich. Přijdu k němu.
"Reginam." řekne a já se podívám dolů.
Je tam nějaká elfka s korunou a já poznám, že je to královna...
Zmražená královna!
"Eh... a co-" náhle mě přeruší nějaký lomoz u vchodu do... Počkat, je to vůbec hřbitov? pomyslím si.
Ten elf vzhlédne a rozběhne se tam. Já se chci taky rozběhnout, ale zastaví mně nějaký elf.
"Pax." řekne.
"Já jsem Lia." představím se.
"Pax!" zopakuje a já začnu přemýšlet, co to znamená..
Když na nic nepřijdu, tak odpovím: "Pax?" on přikývne a dovede mně k nějakému staršímu elfovi.
Pax mu něco pošeptá v jejich jazyce a starší elf se přátelsky usměje.
Přijde zase k hrobu královny a já ho následuji.
"Tak ty jsi Lia?" ptá se mně po našem.
"Ano, a vy?" ptám se.
"Já jsem Alén." odpoví mi a po chvíli dodá: "Chtěla bys mluvit s královnou?"
Přikývnu a pak se zeptám: "Co ten Pax vlastně chtěl?"
"Pax?"
"Ano... Pax," odpovím. "Ten kluk!"
"OU! Ty myslíš Anéa!"
"Co??? Ne! Myslím Paxe!"
"To ne... Ten kluk, co tě ke mně přivedl je Anéa. Pax znamená mír!"
Ou! tak to jsem se sakra sekla! pomyslím si a přikývnu.
"Tak chceš si promluvit s královnou?"
"Ano, ale... vždyť je mrtvá!!!"
"Není mrtvá! Je jen v izolaci... je uspaná!" vysvětlí mi Alén.
"CO? Ale... ale vždyť vypadá jako mrtvá!" nemohu tomu uvěřit.
"Jen vypadá... ale není!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama