4. kapitola Víly

16. listopadu 2013 v 14:38 | Neimã |  Víly
Cs lidi!!! Víly se vrací???


Když vůz zastaví, chybí nám ještě zhruba čtvrtina díry, takže jsme to nestihli.
někdo otevře dveře 'klece'.
"A ven!" zahřmí nad námi hlas a my se pomalu začneme soukat ven... samozřejmě nedobrovolně!
Když jsme všichni venku, tak nás spočítaj a někam odvedou.
Ani nevím, kde to jsem, nebo co se mnou - sorry, oprava - s námi bude.
Vejdeme do nějaké budovy. Tam nás někam zapíšou jako čísla - stojedenáct, dvěstě dva, stotřicet tři, a tak dále.
Mě samozřejmě vyberou velmi daleké číslo - 2000.
Pak nás rozdělí do pokojů, kde opravdu toho moc není. (Je tam jen postel a skříňka...)
Když mě 'hodí' do pokoje, tak mě ihned někdo zachytí... asi můj spolubydlící.
"Jsi v poho?" ptá se. Jen přikývnu, nezmohu se na slovo...
Rozhlédnu se kolem sebe. Je to tu staré, zbořené a všude prorůstá tráva... aspoň že tu jsou postele.
Prohlížím pokoj dál a můj pohled se zastaví na klukovi, který je zhruba o 1 rok starší než já...
Má černé rozedrané tenisky, nějaké tepláky, tričko a hnědé vlasy.
Jeho obličej je ale nejazjimavější. Má modré oči, nos je posetý pihami a zbytek, co není poset pihami je celý umouněný od... bahna?
"Kdo jsi?" ptám se ho.
"Jsem třináctka, a ty?"
"Dva tísícovka." odpovím mu.
On si sedne na postel a zeptá se mně: "Odkud jsi?"
"Z vesnice ménem Křemeš, a ty?"
"Taky od tamtud... co se tam stalo?"
"Nic.... jen, no... Několik rodin zmizelo... v podstatě třicet procent." odpovím mu a trochu se povzbudivě usmeju.
"Tak.... to tam musela zmizet i moje rodina..." říkán kluk, je v koncích.
"To ne... určitě ne! Zmizeli jenom Anterovi, Dubovi a-" chci mu vyjmenovat zbytek rodin, co přežil, ale on se rozbrečí.
"Co se děje?" ptám se ho.
"Anterovi... t... to byla moje rodina!" ten kluk se rozbulí až se bojím, že tu budou mít potopu.
"CO??? Ale oni přežili!!!" řeknu mu a zatřesu s ním.
"Ale!!! Vždyť jsi říkal, že Anterovi, Dubovi a další zmizeli!"
"Ne! Já ti právě říkal, že Anterovi a Dubovi a další pře-ži-li!" řeknu mu a slovo - přežili - mu vyhláskuji...
Třináctka chce něco říct, když v tom... někdo zabuší na dveře...
Tak nic... byla to jen krátká kapitola ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama