Aide- 1. kapitola

15. listopadu 2013 v 22:15 | Neimã |  Aide
To mi to trvalo...
Neimã


Po několika letech...
Vzbudím se, když zazvoní ten pitomý budík! Vůbec se mi nechce vstávat, ale musím..
Školy se nezbavím, jen kdybych byla nemocná a to... bohužel nejsem.
Postavím se a nazuji si papuče. (Jdu ke dveřím... rup. otevřu dvéře, jdu po kobéře a přede mnou stojí růžovoučký kašpárek a ten říká: "Jdi pryč ty hnusná Soňo!" tak takhle to nebylo.)
Vyjdu ze dveřích a pode mnou zakřupe dřevěná podlaha, která je jak z dob, kdy lidstvou bydlelo na Zemi... Na té staré Zemi, né na druhé zemi ani ne na Arienu, ale na té staré Zemi.
Když sejdu dolů, několik dětí už snídá a já jsem ještě v pyžamu.
Doloudám se k okýnku a vezmu si křupky.
Nikdy jsem s nimi nejedla/nepila mlíko a tak tomu není ani dnes.
Rozhlížím se po místě a nic nevidím, když v tom na mně zamává Taik.
Ihned k němu přiběhnu s kukuřičnými lupínkami a lžičkou v ruce. Posadím se vedle něho.
"Čau!" pozdraví mně a já jen kývnu a láduji se lupínkami.
Taik se ani nenaštve, že jsem ho nepozdravila a jí si dál svojí snídani.
Vidím, že jí chleba s máslem a... rajčata.
"Nechápu, jak to můžeš jíst!" obořím se na něj.
"A co?"
"Ta rajčata!"
"CO je na nich špatněho?"
"Jsou to RAJČATA!!!" vysvětlím mu a pak se ještě chvíli hádáme, když ale oba dojídáme, tak vyprskneme smíchy po tom druhém.
Když dojíme, tak odneseme věci a já se jdu převléct do uniformy.
Károvanou sukni, bílou halenku, na ní károvanou vestu s černou kravatou (Aspoň že je černá, jinak by letěla do koše!)
a nakonec... Punčochy a baleríny!!! Ach jak já tak nesnáším uniformu!
Když je zhruba 15 minut před odjezdem autobusu, tak popadnu batoh a běžím dolů, kde už čekají spolužáci na autobus, který není autobus, ale spíše... no bryčka.
Když konečně přijede, naskládáme se do dvou.

Ve škole
Když dojedeme do školy, tak se rozdělíme na kluky a holky.
Pak jdeme do příslušných učeben...
Než přijde do hodiny Zeměpisu profesorka, ve třídě je strašný hluk a to tady nemáme ani kluky!!!
Nemohu si ani číst a tak jdu na chodbu.
Čtu si, dokud nezazvoní a pak vběhnu do třídy, bohužel. Viděla mně naše učitelka a zřejmě to šla nahlásit.
Když přijde do hodiny o 5 minut později, všichni jsme na svých místech a já si ještě pohrávám s knížkou.
Začne normálně učit, jako je to každý den a já si myslím, že mně neviděla, když ale zazvoní a já se chystám sbalit a jít na další hodinu, tak ke mně přijde profesorka a řekne mi, že mám jít za ředitelkou!! Ach jo! Fakt šťastný den! pomyslím si a pak jdu za ředitelkou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama