4. kapitola Andělská

12. prosince 2013 v 14:07 | Neimã |  Andělská
Další kapitola
Čtěte

Vzbudím se, kolem sebe vidím zdi, přes které se pohybují nějaké vzdušné víry.
Nevím, co to má znamenat.
Posadím se a porozhlédnu se kolem.
Uvidím jednoho kluka, taky má bílá křídla.
"Kde to jsem?" ptám se ho.
"A! Už jsi vzhůru. Jsi mimochodem v Serafínské akademii." řekne a podívá se na mě,
"Jsem Tisfem, a ty?"
"Já jsem Claire."
"Těší mě. Chtěla bys to tady ukázat?" ptá se mě a já přikývnu postavím se a zjistím, že mám na sobě dlouhé bílé šaty, na zádech pak mám bílý plášť i s kapucí.
Tisfem má podobné oblečení, ale nemá pláť.
Tisfem se otočí a pak odejde z místnosti. Já jdu za ním.
Postupně mi vyjmenovává všechny místnosti.
"Tady je kuchyně a jídelna... zde zase zahrada... pak tady máme věštírnu... pokoj rozdělené po živlech, mimochodem, ty máš vzduch a takže budeš bydlet tady..." řekne a ukáže na místnost, přes kterou právě procházíme.
"Tady je tělocvična. Z každé části pokojů zde vedou jedny dveře, tak se tu nestrať." řekne a já si všimnu, že tady Andělé, nebo spíše Serafíni cvičí se zbraněmi.
"Eh.. .a to tady cvičíte všichni se zbraněmi?" ptám se.
Tisfem se na mě podívá a usměje se.
"Jo, snad sis nemyslela, že máme srdíčkové šípy a nádherné bílo-růžové oblečky..."
Claire se zatvářila, jako že si to vůbec nemyslela.
Ale Tisfem přesně teď řekl to, co si do nedávna myslela.
"Měla bys taky začít cvičit, doporučuji ti luk. A nezapomeń, snídaně se podávají v sedm, oběd v jednu hodinu a večeře v devět... A pokud mě teď omluvíš, tak půjdu cvičit." přikývnu a přijdu ke stojanu s luky.
Vyberu si jeden, je nádherně vyřezávaný.
Náhle objevím i toulec se šípy. Přijdu k terčům, ale nevím, co mám dělat.
Přijde ke mně jedna holka a ta řekne: "Proč tu stojíš, když nemáš ani luk?"
"Ale... já ho mám, tady!" řeknu a pozvednu jí ho před obličej.
"Nic nedržíš!" řekne a dívá se na mě, jakobych byla nějaká střelená.
"Ale.. .dyť držím luk!" řeknu jí.
"To je jedno. Prostě vem si šíp a založ ho do tětivy." řekne a ukáže to po svém příkladu a já to zopakuji, sice mi šíp několikrát spadne, ale nakonec se mi to podaří.
"Pak natáhni tětivu a šíp drž mezi prostředníčkem a prsteníčkem."
Zase ukáže podle svého příkladu a já udělám to samé.
"Pak se soustřeď na to, kam chceš střelit, nesmíš ale vnímat jen to místo, ale musíš vidět všechno okolo. Mysli si, že jsi tím šípem a pak... vystřel." řekne a pustí tětivu.
Šíp se zabodne přesně doprostřed.
"Páni!" řeknu, tak tohle se mi nepovede.
Pak se zaměřím na střed.
Nevím jak sjem to udělala, ale nějak zařídím, že vnímám vše okolo.
dva Serafíny bojující proti sobě.
Pár kampek krve dopadají ci na zem a je toho ještě spousta, to nejdůležitější ale je, že 'jsem' šípem.
Pustím tětivu a "neviditelný" šíp (Jak říká ta holka) rozpůlí ten její.
"Páni! Ja- jak jsem to udělala?" ptám se
"No. asi máš ten luk, který nikdo nevidí, jen Vyvolení a s ním nikdy nemineš." řekne a usměje se.
"Mimochodem, jsem Andeé, ovládám Vzduch."
"Já jsem Claire, taky mám vzduch." řeknu a Andeé se opět usměje.
"Už jsi skoušela bojovat z blízka?" ptá se mě.
"Ne, teď jsem přišla." řeknu a ona přijde ke stojanu s meči.
Vybere si jeden a já taky si jeden vyberu.
Ten její je takový normální. Zlatý jílec a stříbrná čepel.
Ten můj je zase nějaký... jiný.
Má stříbrný jílec zato čepel je okouzlující.
Na začátku jsou malé průhledné kamínky a když pak vaše oko jede dál, tak uvidí po čepeli se míhat vzduch.
Jílec mi úplně sedí do dlaně.
"Tak pojď, Claire." řekne Andeé a já se podívám na ni. Stojí u jednoho ze stojanů a já přijdu k tomu druhému vedle ní, "Co teď?" ptám se jí.
"Zkus trochu zapojit fantaziji... útoč, bojuj!" řekne mi a párkrát zaútočí na figurínu, která se otáčí.
A já ji sleduji...
Andeé po chvíli přestane a podívá se na mě. "Teď ty." řekne a čeká.
Já trochu poodstoupím a pak se rozběhnu proti figuríně.
Zasadím ji ránu do břicha a pak ještě jednu do boku. Figurína se rychle roztočí a mě její rozpřáhlé dřevěné ruce praští.
"Jááu!" zakřičím
"Claire! Jsi v pořádku?" ptá se Andeé.
"Jo... ujde to." řeknu jí.
"Ty jsi opakovala mé pohyby, viď?" ptá se mě.
"Hm..."
"To nedělej, musíš si vymyslet svou řádku pohybů, jinak se nikdy do boje nevžiješ. Musíš se stát mečem, musíš se naučit bojovat podle svého, a ne podle druhých." řekne.
"Dobře..." řeknu a zkusím to znovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama