ČU - 5. kapitola Zmatek nebo Otázky?

13. prosince 2013 v 0:00 | Neimã |  Čarodějovi učni
Zmatek, nebo otázky,
nešlo by to zkrátit na zmatené otázky?
XD
Komentujte
Neima

____________________________________________________________________________________
Poté, co všichni usnou, tak já ještě chvíli sleduji oblohu.
Dívám se na hvězdy, ale nevidím žádné souhvězdí, které znám.
Tato obloha, ta není naše.
Toto místo není naše Hora Čarodějů.
Teď jsme někde jinde. Někde, kde to nikdo nezná.
Mám v tom všem pěkný zmatek.
Kdo doopravdy jsem? Co dokážu? A proč jsem vlastně budoucí čaroděj?
Takové různé otázky, na ty jsem chtěl přijít, ale měl jsem v tom Zmatek.
Vstanu ze své postele u okna a prsty se dotknu studené kamenné podlahy.
Nikdy jsem si nevšiml, že by v našem městě byly kamenné podlahy.
Teď mi to ale bylo jedno. Musel jsem najít odpovědi. Musel jsem zjistit, proč jsem to byl já a né Konrád, kdo se stal učedníkem.
Vyjdu ze dveří, které slabě zavrzají.
Jdu po chodbě. Nic nevidím. Jen světlo, které se objevilo předemnou.
Jdu stále dál a nevšímám si chodícího stínu, který se pohybuje stále za mnou. Jdu najít Mistra Zina a Mistra Brenana.
Musím je najít, nebo se zblázním.
Uvidím dveře, kde nám říkali, že je vždy najdeme.
Otevřu je a pak zaavřu a nevšimnu si, že stín proklouzl taky.
Jdu po další chodbě.
Vidím dveře a na nich jsou rozžhaveny nápisy.
Mistr Arel... Mistr Darol... A! Mistr Brenan a mistr Zin. Naštěstí ti dva mají společnou místnost.
Zaklepu a pak čekám. Z místnosti se ozývají hlasy.
Někdo otevře dveře.
"Arele, tebe bych tu-" řekne mistr Brenan, když ale zjistí, že jsem tu já, tak se opraví. "Alexi! Co tu děláš?"
"Potřeboval bych se na něco zeptat." odpovím a on mě pustí dovnitř.
"Mistře Zine?"
"Ano Alexi? Co potřebuješ znát?" ptá se mě.
"CHtěl bych znát několik odpovědí."
"Tak mi pověz otázky..." řekne jednoduše a já začnu vykládat.
"Kdo doopravdy jsem? Co dokážu a proč jsem vlastně budoucí čaroděj, který má zachránit... světlé čaroděje a kdo je ten stín?" mám spoustu otázek, ale raději je budu říkat postupně.
"Dokáží ti odpovědět jen na pár otázek. Nesmíš se tak moc ptát, ale protentokrát ti vyhovím." řekne Mistr Zin a já přikývnu.
"Ten stín černý kocourjest, líbí se mu tvá duše zvěst. Pojmenuj ho tak jak budeš chtít, jsi to ty Alexi, kdo ho bude pít. Byl jsi vybrán vesmírem, černé nebe ozáří hvězda v ten den. Důležitá tvá pouť je, budeš mocnější než my jsme teď. Musíš se toho naučit mnoha, jsi normální kluk v znamení kozoroha. Nikdy jsi nebyl jako ostatní, jsi něco víc než všechny bytosti.!" řekne Zin ale tím vyvolá další salvu otázek, musí vždy mluvit v hádankách?
"Kdo tedy doopravdy jsem? A jaká je to pouť? Proč nejsem jako ostatní a-" říkám, ale přeruší mě mistr Brenan.
"Zpomal Alexi, ani já tě nestíhám!" řekne.
"Jo, promiňte, omlouvám se." řeknu.
"Alei, neznám já všechny odpovědi, některé nalezneš sám. Jiné zase ve svém nitru skrýváš. nevím já vše, ty odpovědi ale nalezneš. Nemohu ti prozradit více, než znám já sám a proto tě musím zklamat. Někoho jako ty jsem nikdy neviděl." řekne Zin.
"Aha... tak promiňte, že jsem vyrušoval." řeknu a postavím se. Dojdu ke dveřím a Stín, (Jak již jsem ho pojmenoval) šel za mnou. Zavřou se za mnou dveře ale ještě chvíli za nimi stojím.
Náhle uslyším mistra Zina, jak něco říká. Přilepím své ucho ke dveřím a náhle zjistím, co si povídali.
"...Když ty malý jsi byl, on stejný je teď, spoustu otázek, spousta odpovědí..."
"To ano, ale je taky jiný než já..." řekne Brenan.
"Ano, měl by znát pravdu, jeho osud je zatím pro všechny skryt, avšak až on bude odhalen, musí se to on dozvědět od tebe."
"To je taky nejlepší možnost, ale já jeho osud neznám, to ty!"
"Čeká ho dlouhá cesta učednická, nejdelší cesta ze všech."
"Kam se musí vydat? Pojedu s ním!" řekne rychle Brenan.
"To nelze. Svou cestu musí vykonat jen on, nikdo mu nesmí pomoci. Jen chlapec v jeho věku nás může zachránit. Jen jeho přátelé, chlapci v jeho věku mu smí pomoci, nikdo jiný jinak zemřel by." řekne Zin.
"Ano, ale on to sám nezvládne, ty sám víš, jak těžkou zkoušku jsem měl já a on sám musí vykonat dvě cesty!"
Dvě cesty? jaké? pomyslím si, ale poslouchám dál.
"Ano, jednu zkoušku čarodějů a podruhé cestu osudovou. "
"To je pravda, a jen on sám ji musí zvládnout. Ti chlapci ze začátku půjdou s ním ,ale pak se musí rozdělit..."
"Rozdělit? Kam každý půjde?" ptá se Brenan
"Každý má svůj vlastní cíl cesty, nikdo neví, kde začíná a kde končí. Nikdo neví, kde je jeho osud, každý ale ví, že jeho osud existuje."
"To je pravda, a měli bychom mu teda říct o jeho pos-" Mistra Brenana přeruší Zin.
"Pozor! Někdo nás poslouchá!" řekne a já uslyším, jak jdou ke dveřím. Rychle se vypařím, aby mě neviděli.
Zahýbám za roh, když se otevřou dveře jejich místnosti.
"Přesně jako ty, špehuje mistry, a není v tom nejhorší." řekne mistr Zin, ale odpověď již neslyším.
Protože přesně v tu chvíli otevřu dveře našeho pokoje a zjistím, že mí přátelé ani nezjistili, že jsem odešel.
Zavřu potichu dveře a Stín ještě předtím vstoupí.
Dojdu ke své posteli a Stín vyskočí na polštář. Lehnu si a Stín se mi obtočí okolo mé hlavy.
Pak usneme...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama