HG - Prolog

11. prosince 2013 v 18:50 | Neimã |  Hunger Games - Freedom is not
Další kapitolka HG,
kdo pak se těší?
No... nejvíce asi já!!!
ne... dělám si srandu, samozřejmě že vy!!!
TAK SI JEN HEZKY POČTĚTE

Když nás odvedou do budovy, tuším že nikdo nepřijde.
Tuším, že mě již vymazali z paměti.
Všichni.
Z mých úvah mě vyruší otevření a poté zaklapnutí dveří.
Otočím se a tam stojí... Samuel.
"Stacey..." řekne a pak přijde ke mně ddvěma rychlými kroky.
Obejme mě a pak již nic neříká. Myslím si, že mě políbí, ale to se nestane.
On má svůj vlastní život. Má svou vlastní dívku.
A taky má šanci na přežití výběru.
Kdežto já ne. Já byla vybrána zrovna dnes...
Dvě minuty skončili a oni ho odvedou.
Do konce dne sedím v tom 'pokoji' sama.
Když nás dovedou do vlaku, tak si ihned zaberu místečko u okna.
Nechci vidět, o co přicházím.
Já vidím, co jsem měla a budu mít, dokud nezemřu.
Konečně k nám přijde George. Bývalý vítěz minulých her.
Nikdo nevěděl, jak vyhrál, všichni věděli jen... že zůstal poslední.
Joshua Gerofry se ihned zeptá, jak by mohl ve hrách zvítězit. Vždy se na ně rád díval. On nebyl jako my...
George začne vykládat a já je začnu poslouchat až, když dojedeme do desátého kraje.
"Ty! Pokud chceš přežít tak chvíli poslouchej." zavolá na mě Josh.
"Smůla. už jsem skončill a pokud mě teď omluvíte, půjdu navštívit jídelní vůz." řekne George a opustí nás.

Když konečně dorazíme do kapitolu, je již tma. Jeli jsme dva dny, ale dorazili jsme stejně až večer.
Teď začne zkrášlování.
Rozdělí nás a každý se octne u jiných dvou lidí z Kapitolu.
Začnou mi upravovat vlasy, a trhat obočí, prostě vše, co by se hodilo k těm extra lidem z Kapitolu.
Když jsou hotoví, tak odejdou a já ješště chvíli ležím na lůžku, dokud nepřijde kostymér, nebo kdo to vlastně je.
"Jsem Erwar." představí se.
"Já zase Stacey, jsem z dvanáctky." řeknu mu. Posadím se.
"Já vím..." odpoví a pak začne přemýšlet... asi nějaké oblečení, které by se hodilo k dvanáctce.
Pak odejde, asi ho něco napadlo a já jdu za ním.

Když mi Erwar podá šaty, tak málem omdlím. Šaty nesnáším.
"Oblékni si je, počkám venku." řekne a pak odejde. Mě nezbývá nic, než si je obléct.
Až když je mám na sobě, tak zjistím, že na nich jsou kamínky v barvě ohně.
"Páni!" vydechnu a pak vyjdu ven.
Uvidím náš kočár. Celý černý s Frískými koňmi.
Joshua už je u něj a ještě ho kontroluje, jestli není nějak zkažený, ani nevím, proč to dělá.
Když jsem skoro u něj, tak se otočí.
"Páni! Stacey, vypadáš... hezky!" řekne a pak se musíme připravit, protože bychom za chvíli měli vyjet.
Stojím v pravo, jako všechny dívky. A pak... se rozjedeme.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 T!motej T!motej | Web | 11. prosince 2013 v 19:21 | Reagovat

Dooobrý, ty už už asi píšeš hodně dlouho, že to máš tak hezké?

P.S. Díky, že jsi se zapsala do AFFS/SB, jsem ti za to vděčná!!!

2 Neimã Neimã | Web | 11. prosince 2013 v 19:22 | Reagovat

No... moc dlouho nepíšu... ale hodlám vydat nějakou knížku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama