S - 2. Kapitola Znovu a Znovu učení

12. prosince 2013 v 15:21 | Neimã |  Středověk
Další pokračování Středověku.
Dneska to bude písnička...
DÍKY ŽE ČTETE,
Vaše Neimã

Když dojdeme do jeho domu, prší.
Jeho dům je naštěstí spojen s vyšetřovnou, takže nemusíme nikam přebíhat v dešti.
Pak mi ukáže, kde budu mít pokoj. A nakonec mě opět nechá sejít dolů a začne mi ukazovat, jak se míchají různé lektvary a mastičky.
Poté mě nechá je i udělat, na první ani na druhý pokus se mi nepovede ani ta nejlehčí mastička na rychlé zahojení odřenin, ale na potřetí se mi již povede ji správně namíchat.
Pak mi ukáže, co dělat a jak ošetřovat zlomeninu.
Další mastičky a opět ošetřování. Celé toto probíhá v příjemném duchu a když je čas večeře, tak mi ukáže, kde je kuchyně.
"Umíš vařit?" ptá se mě a já odpovím.
"Trochu..."
"Tak to se musíš vylepšit, protože ten kdo umí vařit, tak ten umí i léčit!" řekne s úsměvem stařec.
"Co takhle si dneska dát nějakou polévku?" ptá se mě.
Já přikývnu a po chvíli dodám: "Bramboračku?"
"Ta je má nejoblíbenější. Všechny přísady jsou ve skříňkách, takže se rovnou můžeš pustit do vaření. Já mezitím připravím čaj." řekne mistr.
"Jistě." řeknu a začnu vytahovat hrnce, a pak přísady, co vše budu potřebovat.
(Pro čtenáře, nezkoušejte toto vařit, můžete se otrávit, mě je třináct a tak nevím jak se vaří bramboračka a tak jsem to zkusia jen tak jakože napsat, tak mě prosím nekritizujte, díky)
Nejdříve si nechám udělat horkou vodu a pak se pustím do krájení bramborů.
Když i to mám hotovo, tak je hodím do hrnce.
Pak začnu krájet mrkev a do polívky ještě přidám trochu česneku.
Pak tam hodím i tu mrkev a zaklapnu pokličku.
Nechám ji chvíli vařit a občas jí zamíchám.
Když by již měla být hotová, tak vezmu dřevěnou lžíci a okusím.
"Musí se tam přidat trošku koření..." řeknu si pro sebe a začnu prozkoumávat poličky.
Nakonec najdu majoránku a petrželku i s trochou soli.
Sůl tam dám jen trošičku a pak rozkrájím majoránku i petržel na kousky. Pak je také hodím do polívky.
Zamíchám je a ještě chvilku je nechám vařit.
Pak opět zkusím a... Je super.
Vyndám talíře, které najdu u hrnků.
Dám do talířů pomocí naběračky polévku a donesu je ke stolu.
Pak donesu ještě příbory a mezitím se na stole octnou i dva hrnky čaje.
Usednu ke stolu a mistr tam již také sedí.
Stařec okusí mou polévku a řekne: "Je výborná, takovou jsem ještě nikdy neměl."
Já se napiju čaje a řeknu: "Ten čaj taky není špatný."
Stařec se usměje a pak jíme večeři v tichu...
Po jídle se přesuneme do věže, prý mi chce ukázat oblohu...
Když dojdeme nahoru, tak vytáhne dalekohled a nastaví ho na nebe.
Chvíli se ještě dívá a pak mi pokyne, ať se taky podívám.
Uvidím přes sklíčko hvězdy a také mléčnou dráhu a krátery na měsíci.
"Páni!!!" řeknu a úplně se dívám na nebesa s údivem.
"Nádhera, viď?" ptá se mě stařec.
"Ano, je to to nejnádhernější, co jsem kdy spatřil." odpovím mu a pak odstoupím.
On sbalí dalekohled a pečlivě ho uloží na své místo v polici.
Pak opět sejdeme dolů ale já si ještě předtíím všimnu jednich dveří, asi to bude jeho pokoj.
Nakonec si řekneme dobrou noc a já vejdu do svého pokoje.
převléknu se do noční košile a lehnu si na postel.
Zavřu oči, ale pak ještě chvíli přemýšlím o nebesích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 7:16 | Reagovat

vyšetřovna? Wth? Když už tak ošetřovna, ne?:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama