S - 4. kapitola Objevení

12. prosince 2013 v 16:06 | Neimã |  Středověk
Pokračování,
hodí se tato píseň
Neima

Když jsme úplně nahoře, tak se zeptám mistra.
"Co znamená toto znamení?" a ukážu mu svou dlaň.
"Ale ne..."
"Co- co se děje?" ptám se ho.
"Nedokázal jsem tě ochránit, nedokázal..."
"Co jste nedokázal? Vždyť já tu stále jsem?!"
"To ano, ale já to nedokázal."
"Tak už mi to povězte!"
"Nedokázal jsem tě... nedokázal jsem tě ochránit před mágem... Nedokázal."
"Jakým mágem? Žádný v tomto městě nežije! Mágové již neexistuji?!" zakřičím a můj hlas se rozlehne po okolí.
"Jeden existuje, nikdo ho ale dlouho neviděl, jen já vím, že.. .že existuje!"
"Musíme ho najít."
"Ne! Tam právě nesmíme! To bysme se museli vydat do neprobádané země!"
"Tak tam pojedeme!"
"To nelze, nemůžeme, už bychom se nevrátili..." řekne stařec.
"Ale my ho musíme najít, jinak..."
"Jinak co? Jinak zmizíš ze světa? Nebo už se nevrátíš? Co je pro tebe lepší volba? Smrt nebo Život?! Vyber si?" zakřičí stařec a jeho hlas se rozlévá po krajině.¨
"Život..." odpoví potichu. NAštval jsem svého mistra.
"Já to věděl. Ty nejsi jako on. Ty nejsi Mág!" řekne stařec a vypadá to, že ho má odpověď rozveselila.
"Možná nejsem mág, ale on si myslí, že jo. Co ale když je to pravda?" ptám se
"Není to pravda- Není to pravda- Není to pravda..." opakuje stařec stále dokola, až si myslím, že se pomátl.
"Mistře?" ptám se a doufám, že odpoví normální odpovědí: Co je? ale to se nestalo.
"Není to pravda - Není to pravda - Sed hoc non est verum - Sed hoc non est verum - Sed hoc non est verum..."
Do háje! On se opravdu pomátl.
"Pojďte mistře, pojďte!" říkám mu, sice na nic nereaguje, ale aspoň jde za mnou.
<><>
Dojdeme do vesnice za mou matkou.
"Máti, mistr se pomátl a já nevím, co s ním dělat?"
"Zaveď ho do kláštera." odpoví Aldita (má matka)
"Dobře." řeknu a vedu ho za mým hlasem do kláštera.¨
Když jsme u něj, tak zaklepu klepadlem na vysoká vrata.
Po chvíli se ozve hlas: "Kdo jste? Co chcete?" poznám v tom hlase Elricka.
"To jsem já Aiden, vedu mistra, nějak se pomátl." vysvětlovím Elrickovi a po chvíli se otevřou dveře.
Za nimi jsou dva mniši a jeden z nich je Elard a druhý z nich je jeho mistr.
"Co pro vás můžeme uděl-" ptá se jeho mistr, ale přeruší ho ten můj.
"Není to pravda - Sed hoc non est verum - Sed hoc non est verum - Sed hoc non est verum..." opakuje stále a stále.
"On je pomatený! Ihned ho musíme převést do klášterní nemocnice!" říká Hlavní Kněz.
"Kde je? Zavedu ho tam!" řeknu jim a oni mě vedou a můj Mistr jde za mnou.
Když jsme v nemocnici, tak tam ho uloží na lůžko a zanou se o něj starat.
Mě mezitím vyprovodí ven.
"Bude v pořádku?" ptám se
"To není jisté." odpoví Elrick
"Jestli se jeho stav zlepší, nebo zhorší, tak pro mě vzkažte." řeknu a pak vyjdu ven. Za mnou se zabouchnou vrata a já vyrazím domů...
Když jdu domů, tak slyším malé rolničky cinkat, ani nevím jak se tu mohly vzít, ale jsou zde a doprovází mě v mém utrpení.
Jen já tady zažívám opravdové utrpení.
Není to mistr, ani má matka, ale JÁ!
Už vidím lékařskou věž. Všude je tma.
Nikdo se tam nehýbe, ale já vím, že tam někdo JE.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama