Aide - 2. kapitola

3. ledna 2014 v 18:37 | Enillity Neimã |  Aide
Jste se konečně dočkali, že?
druhá kapitola Aide :-D
Enillity Neimã

Dojdu až do třetího patra a pak zase dolů a to jenom kvůli pitomého čtení na chodbě pár sekund po zvonění!
Fakt! Den nahouby, vlastně ne! Na rajčata!
Sejdu tedy dolů přímo na hodinu češtiny, jak já ten předmět nenávidím!
No ni, co se dá dělat...
Sednu si na své obvyklé místo, do třetí lavice vedle Adrana.
Učitelka se podívá přímo na mě. Úplně cítím, jak mě propaluje pohledem.
Vím, že za chvíli mě vyvolá k tabuli, už otevírá pusu a... "Adran Croft k tabuli!"
Naštěstí se dívala na mou spolužačku, takže já musím být příště obětní beránek.
DO konce hodiny to je v pohodě, takže pak už jen chybí ajina a hudebky, jupí!
*<>*
Konec školního dne uběhne jako voda, nebo spíše láva? Té je tady plno, no prostě si opět sedneme do bryčky po dvou a já sedím vedle Taika, vždycky to byl můj kamarád a ne kluk, jak říkají ostatní.
"Co se dneska stalo?" ptá se mě Taik, když vidí můj obličej, jak je zkroucený a jak se dívám do dálky, někam za něj.
Náhle procitnu. "Musela jsem být u učitelky a to nejhorší je, že příště jdu k tabuli já!"
"Máš hold smůlu..." řekne a jde vidět, že mu to je jedno, opravdu to je nejlepší kamarád? No... asi jo, já jiné nemám.
Když dojedeme k děcáku, tak se rozhodnu, že příště budu chodit pěšky...
Vyjdu do svého pokoje v dívčím křídle, kluci i holky jsou jako ve škole rozděleny a já naštěstí mám samostatný pokoj, stejně tak Taik.
Jako obvykle otevřu elektronickou knížku a začnu si číst ty staré knížky, vždycky se mi líbily...
Přesně v půl šesté mi zapípají hodinky, asi je to upozornění, že za půl hoďky je večeře, ale tentokrát ne, tentokrát je to vzkaz a ten zní, že mám otevřít okno a že se sejdeme na tajném místě, musí to být Taik, že já s jinými tajné místo nemám...
Prostě a jednoduše napíšu holografický vzkaz kuchařce, že dneska na večeři nejdu, sice se na mě zítra bude zlobit, ale mám důležitější práci než chodit na večeře a obědy...
Pak otevřu okno a rozhlédnu se po ostatních pokojí, nikdo není na balkóně, takže super!
Přehodím nohu přes jednu část zábradlí a pak i tu druhou, pak se spustím na rukou, dokud nedosáhnu na provaz, který tam je od začátku, někdo ho tam musel dát ještě předemnou a pak normálně slezu dolů...
Tak nic... trochu kratší
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama