1. kapitola Whole PŘEPIS

15. dubna 2014 v 19:35 | Enillity Neimã |  Whole
Tákže, konečně předělaná první kápča :D
Jen čtěte, není zač ;)
Prosím jak se vám to líbilo, vaše názory a tak do komentů.
thx.
Enillity Neimã


Kluk. Vím, že patří k nim. Vím, že patří k Celým.
Vlastně ne. On nepatří k Celým. On JE Celý. Já ne. Já zatím ne. Nejsem jako on. Ale brzy se Úplnou stanu. Budeme moci být spolu. Konečně. Ale tento konec je ještě daleko. Tento konec se ještě neblíží.
Ještě ne. Ještě se tomu tak nemůže stát. Usmívá se na mě, ale já nevím proč. Nechápu to, proč se na mě usmívá, když nejsem jako on? Kdo je to?! Kdo je to ten kluk? Ten Celý? Ten, co má na rameni orla. Bílého orla. Bílý. Bílý orel. Proč ho má bílého? Ostatní mají znamení černé. Proč?
Už to chápu. Usmívá se, protože ví, jaké to je. Ví jaké to je, - vyčnívat. Ví, že je jiný a já taky. Proto se usmívá. Protože oba jsme JINÍ. Oba jsme jiní a oba k někomu patříme. Patříme k sobě.
Kluk chce něco říct, nevím jak mu mám říkat a tak mu říkám jen kluk. Otevře pusu, ale náhle se ozve šílený zvuk. Něco jako: Crrrr...! Crrrr....! Crrr...! Stále se to opakuje a já zavřu oči.
Náhle se probudím. Ležím ve svém pokoji a dívám se do stropu. Do toho hnusného kovového stropu, do kterého se dívám již sedmnáct let. Pokaždé ten samý. On nikdy nebyl modrý, jako nebe, jež jsem vždy viděla ve snech. A nikdy nebyl ani zelený, jako louka, na které stojíme s TÍM klukem. Pokud by vás někdy zajímalo, jak se jmenuji, tak jsem Charlotte Seffordová a jsem jedna ze sedmi. No.. po pravdě jsem ta sedmá. Ta poslední. Jediná, která má nejspíše tetování. No.. jsou to spíše dvě slova. Mám je od narození. Teda.. myslím. Nepamatuji se, že bych je tam někdy neměla, ale to je jedno.
Zvuk, jež mě vzbudil ze snu nepřestává. Chci zůstat ležet v posteli, ale nejde to. Nakonec se posadím a zjistím, že tím otravným zvukem bylo zvonění mého mobilu, nebo spíše projektoru, - to je v této době něco jako mobily -, podívám se na budík a zjistím, že je okolo půl noci. Přesněji je 0:06 a já totálně nechápu, kdo by mi v tuto hodinu mohl volat. Zívnu a podívám se na displej, ale rozeznám jen něco jako Mnda Wllie. Žádného takového člověka neznám, ale přesto zvednu. "Prosím?" zeptám se ospale a náhle mi v pokoji vyhrkne nějaký šum. "Prosím? Kdo je tam?!"
"Char! Sem já, Amanda, sorry, že volám tak brzo, ale to nemohlo počkat! Musíme se sejít! Okamžitě!" vykřikne a já už vím, o koho se jedná. Je to má kamarádka ze 'školy'. Nebo spíše je to má jediná kamarádka.
"Dobřéé.. Kde?" zeptám se jí unaveně.
"Třeba v Café dvacetčtyřihodin otevřeno!" vykřikne naléhavě, až musím na projektoru ztišit zvuk.
"Tak dobře." zamumlám a už se chystám zavěsit, když vykřikne: "Oukej! Ale buď tam za půl hoďky!" pak už ona sama zavěsí a já se chci vrátit zpět do své vyhřáté postele, než mi to dojde. Ona říkala za půl hodiny! Takže musím vyrazt za...
Deset minut!
Rychle se rozběhnu do koupelny udělat něco se svými vlasy a nakonec nechám přístroj, aby mi je rozčesal a nechal rozpuštěné. Pak vyrazím do kuchyně, kde zas kávovaru řeknu příkaz, aby mi nachystal kávu a rychle opět vyběhnu do schodů. "Šatníku! Něco na půlnoční kafe s kámoškou!" vykřiknu a doufám, že neprobudím rodiče.
Skříň chvíli vrčí, než se zastaví a otevře. Na ramínku je sukně pod zadek a nějaké tílko. "Říkám PŮLNOČNÍ! Né polední!" vykřiknu a nakopnu skříň.
Šatník se zavře a zase vrčí, než se objeví něco, čemu by se u vás kdysi daly říkat džíny, upnuté tričko, tenisky a nějaká džíska. "TO už je lepší! opovaž se mi příště dát něco jako SUKNI!" vykřiknu a Skříň se zavře. Pustím se do oblíkání a než si obléknu džíny, tak se otevře a já uvidím.. sukni. "Říkám ,že to nechci vidět, ne že mi ji máš dát! Kráme pitomá!"
Nakonec seběhnu do kuchyně a seberu připravné kafe v kelímku a rozběhnu se ke kafárně, (u nás by to byla kavárna, ale místní tomu říkají kafárna) a přemýšlím, proč se mi zdají pořád takové sny, jež jsou nejspíš ze života předchozích necelých. Nikde ale o tom nejsou záznamy a tak mi to přijde divné.
Dorazím ke kafárně s vypitým hrnkem kávy, jež vyhodím u vchodu a zamířím dovnitř za svou nejkou si vyslechnout, co má na srdci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 15. dubna 2014 v 20:39 | Reagovat

Můj názor už znáš:DD Mimochodem, nechceš nový bann? ten starý mi teď připadá takový otřesně zpracovaný, na to, že ho dělala slavná Neminka:D

2 Neimã Neimã | E-mail | Web | 16. dubna 2014 v 15:16 | Reagovat

[1]: Ok ten bann beru, ale ať je nějakžý neotřesný! :D

3 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 16. dubna 2014 v 19:57 | Reagovat

[2]: :DD uvidíš, už ho mám, jen musím najít flešku:D

4 Neimã Neimã | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 13:58 | Reagovat

[3]: pak kopni na skype :D

5 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 17:32 | Reagovat

[4]: zítra nebo v ne, u babi není skype

6 Neimã Neimã | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 19:38 | Reagovat

okiš

[5]: a do školyaž tam zas budeš mi hod Jezero duší thx

7 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 19:56 | Reagovat

[6]: jj, chceš rovnou i pána stínů?

8 Neimã Neimã | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 9:48 | Reagovat

[7]: beru! :D

9 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 10:14 | Reagovat

[8]: okey:D a, drahá Neiminko, když já ti tu na blog lezu aspoň 2x týdně, bysla bys tak laskavá a někdy zavítala i ke mne?:D

10 Neimã Neimã | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 13:00 | Reagovat

[9]: Hm.....
...
..
..
..
...
...
...
NE :D
Dělám si srandu

11 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 15:39 | Reagovat

[10]: :DD
prychooo, zrovna máš v propagaci můj blog:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama