2. kapitola Whole PŘEPIS

16. dubna 2014 v 15:36 | Enillity Neimã |  Whole
Tákže druhý díl máme pro dnešek přepsaný, že? :D
A toto je jediný článek, jehož se dnes dočkáte, nebo snad ne?
Menší spojovačka s dalšími díly.
Ale jo. Je jediný :D
Enillity Neimã
JO A JAKO PÍSNIČKU SI HOĎTE CASTLE OF GLASS


Amanda už sedí u stolu a popíjí kávu. Netuším, co je tak závažného, že mě musela vzbudit uprostřed noci, ale musí to být důležité.
Je načase.. se dozvědět, co to je.
Přijdu ke stolu a sednu si na polstrovanou židli. Aspoň něco tu je jako za starých časů v roce dva tisíce. Podívám se jí do očí a ona se jen usměje a řekne něco jako ahoj. "Co se děje?" ptám se jí, nemohu tu dlouho čekat. Zítra mám něco jako přednášku ve škole o tom, co dělám jako projekt a tak jsem se měla vyspat.
"Našli tě. Jsou tady. Tady ve městě!" vykřikne náhle a už není tak v klidu, jako když jsem tu nebyla. Netuším koho myslí, ale vím že se to brzo nehezky dozvím. "Kdo?" ptám se a ona jen zavrtí hlavou.
"Sama to už víš." odpoví, ale já ji stále nechápu. Kdo? kdo mě našel, že mě Amanda musela vzbudit po půlnoci?
"O kom to mluvíš? Vůbec tě nechápu." řeknu, ale vím, že to není pravda. V hloubi duše vím, koho myslím tím že už to vím. Chci přemýšlet ještě dál, ale v tom se ozve výbuch. Slunce. Vlastně ne. Nemůže to být slunce. Je po půl noci, slunce vychází nejmíň za čtyři hodiny.
zakryji si oči rukou a náhlá vlna mě smetne ze židle. Nevím, kam dopadla Amanda, ale nikde ji nevidím, ale za to taky může to nečekané světlo. Postavím se po chvíli, kdy se světlo utiší a já uvidím Je. ty s červenýma očima. Ty roboty, co se nás snaží zabít. chci najít Amandu, ale nejde to. Vím že to už nejde. Pohltilo ji světlo. Zmizela ze světa a mě to jen odmrštilo. Proč? Proč nejsem mrtvá jako ona? Proč musím všude vyčnívat?!
To se nedozvím, protože se převalím přes vedlejší stůl. Další vlna. To hodlají povraždit všehny Celé kolem?
Nakonec se zvednu. Z lokte mi teče krev, ale nevnímám to. Musím co nejrychleji zmizet, co-..
Rozběhnu se pryč z kafárny. Co nejdál, - do bezpečí. Domů.
Musím si pospíšit, pokud chci zachránit město a nezemřít. Musím odsud zmizet.
Dorazím domů..
Dveře jsou vykopnuté a okna roztříštěná. Roboti, - už tady byli. jdu pozde, rodiče nezachráním, ale mohu se pokusit zachránit ostatní. Rozběhnu se do patra a seberu z postele nějaké věci, jako je bunda, mobil a tak. To vše nastrkám do batohu, jež mezitím vyrobil šatník. Aspoň že ten roboti nezníčili. Pak se rozběhnu dolů, sice jsem ještě uavžovala nad tím, že si vezmu kávu, ale to by bylo až moc přepychové.
Vyběhnu z domu a chvíli přemýšlím, než se dám doprava. Mohla jsem si vzít od rodičů vznášedlo, ale bez něj budu míň nápadná.
zastavím se, protože naproti mě vidím dům Amandy. Už se do něj nikdy nevrátí. Nikdy.
Ale to já k sobě domů taky ne. Zavrtím hlavou a já se rozběhnu zase dál. Všichni poklidně spí, až na tu část, kde jsem bydlela. Tam už nejspíš nespí nikdo.
doběhnu ke konci města. Většina hrdinů v knížkách by nejspíš doběhla do lesa, ale to já ne. Já nejsem v knize. Já nejsem vymyšlená postava.
Doběhnu na táhnoucí se zelenou pláň. Tady budu moc naráně, ale co mám dělat. Nikde tady les není!
Nakonec se odhodlám, že se vystavím ranám a rozběhnu se přes pláň někam do nicoty.
********************************************************************
Mezitím u robotů.
********************************************************************
"Vy jste ji nechali uniknout?" vykřikne robotickým hlasem někdo. Ten robot, co se krčí před ním se zkusí ještě víc zkrčit, ale nejde to, je příliš.. plechový.
"A-ano pane." odpoví poraženeckým hlasem. Ví, co ho čeká, když nesplnil úkol, - vyřazení, smazání jeho existence.
"ANO? Vy jste ji nechali prchnout a ty se k tomu ještě přiznáváš?!" vykřikne hlavní robot a kývne na dva, jež stojí za podřízeným. "Vymazat." řekne velitel s ledovým klidem a otočí se, aby se na to nemusel dívat, na to, jak ten malý parchant prosí o milost.
"Prosím! Nechte mě! já se polepším! Už nám nikdy neuprchne!" žadoní.
"Na to jsi měl času dost." dodá, než dva roboti malého parchanta nezresetují a nesmažou jeho existenci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 9:08 | Reagovat

psychoidní:D Ale první kapitola byla best:DD
I když Casle of Glass? to se hodí k celý povídce, ne?:D
Wash the poission above my skin show me how bw WHOLE again:D Mi to tu teď ten verš zrovna hrál:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama